Ivo, tak to o těch starších ženách jsi popsala moc hezky, pokud můžu soudit. Já bych řekla, že asi skoro nikdo není neurvalý jen pro tu radost, že najust nepomůže. Asi ti lidi něco řeší, od opravdových tragédií až po trapné mindráky. Takže je spíš litujme a buďme rádi, že my na tom tak špatně nejsme.
Effinko, nezlob se, ale ty si odporuješ. Píšeš, že chceš být samostatná za každou cenu, a přitom potřebuješ na pomoc maminku nebo kamarádku. Kdybys chtěla být opravdu nezávislá, tak prostě jezdíš tou nejjednodušší cestou a nebojíš se říct si o pomoc, je to záležitost deseti vteřin. Takže držím palce!
Martino, tou příhodou se slečnou, která nechápala proč ji tvůj manžel pouští sednout, jsi mi připomněla moji vlastní nesmírně trapnou situaci. Dostala jsem se do ní kvůli vlastní nekritičnosti, myslela jsem, že ještě stále můžu nosit dlouhé ramínkové šaty velikosti 36 ... a ono houby. Stála jsem nad nějakou paní v tramvaji a ona mě pouštěla sednout. Nechápala jsem, proč, ale za chvilku mi docvaklo, že to břicho mi trčí ze šatu asi fakt už moc, a abych megatrapný okamžik neprodlužovala, místo jsem raději s mnoha díky přijala.
Předchozí