Přidat názor k článku Rodič s kočárkem - má právo na život?

Ahoj, zdravím! Já mám skoro 2-letého synka a o druhém neuvažujeme. Ani můj manžel, ani já. Rozhodli jsme, že jedno stačí. Je to super chlapeček, společenský, usměvavý a dost živý. Jelikož bydlíme ve velkém městě 1 200 km od mé rodiny a nejbližší příbuzní z manželovy strany bydlí přes 50 km od nás a zbytek 200 km, nemáme téměř žádnou šanci se malého aspoň na jeden den "zbavit". Kamarádky, co tu mám, pracují a jsou taky rády, když si někdy oddechnou. A taky bych prcka nesvěřila každému. Takže výsledek je, že jsme si s manželem vyrazili na dva dny bez malého poprvé tuto zimu, když jsme byli na prázdninách u našich.
Navíc je tu zvykem dávat od 3 měsíců mimčo do jeslí, což je pro mě nemyslitelné (malý tam chodil od svých 5-ti do 11-ti měsíců, déle jsem to ani psychicky, ani fyzicky nevydržela). A mít druhé dítě by pro nás znamenalo buď je dát do jeslí a jít pracovat (sesypala bych se), nebo zůstat doma a nemít skoro žádné příjmy (manžel, který už teď dře doslava od nevidím do nevidím, by musel dřít ještě víc a sesypal by se on). Taky bychom se museli přestěhovat, protože máme jen 2+kk a neměli bysme druhého potomka kam složit(už teď spíme v obýváku), což by znamenalo, že by se nám zvýšilo nájemné aspoň o polovičku, atd. atd.
Takže dalšího potomka neplánujeme, nebo nanejvýš až za pár let.
Tak vidíte, to je jiný důvod, proč nekteré páry mají jen 1 dítě. Ale to už nejsme u problému s kočárky! Mějte se