Ahojky,
nám se docela osvědčila metoda "oddechového času". Zahrnuje to odvedení dítěte z místnosti nebo usazení na židli, nastavení minutky nebo budíku na určitý čas (cca 1 minutu na každý rok věku dítěte, max. ale 5 minut) a hlavně vysvětlení, že musí na určeném místě zůstat, dokud budík nezazvoní. Výhodou je, že oddechový čas funguje oboustranně, tj. oddělí vás od dítěte po dobu, kdy zuří emoce a vášně a poskytne vám i dítěti čas na uklidnění a získání sebekontroly.
Používám to u svého 19-ti měsíčního syna, dávám jej do jídelní židličky, ze které neumí zatím vylézt :-) a vždycky mu hlávně řeknu, proč ho tam dávám a jaké chování od něj chci. Zatím ale máme jen "hystericky řvavé" záchvaty nedoprovázené kopáním, apod...
Jinak to není můj nápad, ale použito z knihy: VÝCHOVA BEZ KŘIKU A POHLAVKŮ z nakladatelství Mladá fronta, od autorů J.Wyckoff, B.C.Unellová. Kniha je tenká a velice dobře napsaná se spoustou příkladů, takže to také zkoušíme.
Přeji všem rodičům pevné nervy, trpělivost a hodně lásky. Mimochodem - vůbec se nám neosvědčilo přitisknutí dítěte do náruče.
Ahojky Zuzka
Předchozí