Olgo, jsem opravdu rád, že jsi se do diskuse vrátila - Tvůj pondělní "závěr" mne hodně mrzel, prostě mi to přišlo líto, po té docela plodné diskusi z minulého týdne. Nevím, nakolik se mi podařilo přesvědčit Tě o tom, že sdružení Paracelsus a spol. opravdu není půdou, kde bych se cítil doma, natož abych byl jejich "skrytým agentem" vydávajícím se za doktora :-)
Vlastně si dokonce myslím, že v rozhovoru z očí do očí bychom se asi na většině věcí shodli. I já jsem v zásadě přesvědčen o tom, že očkování je úžasný vynález, že milionům dětí i dospělých zachránil zdraví i život a fakt - doopravdy proti němu nebojuji. V jednom z Tvých příspěvků z minulého týdne jsi psala hezky o rizicích v životě a postoji k nim a o přijetí rozumného rizika jako něčeho, co k životu patří. I v tom mám s Tebou hodně obdobný postoj. V těch několika málo příspěvcích, které jsem napsal, jsem pokud vím také nikdy neargumentoval rizikem očkování jako apriorním důvodem pro odmítnutí očkování. Mojí hlavní snahou bylo:
1) ukázat na dvou konkrétních příkladech (očkování proti tbc brzy po narození a proti žloutence typu B u kojenců), že z odborných důvodů je POVINNÉ a PLOŠNÉ očkování proti těmto dvěma nemocem a ve zmíněných termínech v našich podmínkách velmi pochybné, ne-li rovnou chybné. Což je pro mne dostatečně závažný důvod pro to, abych se nad oprávněností systému tolika POVINNÝCH očkování hodně zamýšlel a považoval ho za principiálně problematický.
2) v příspěvcích „Solidarita a očkování I. a II.“ ukázat neudržitelnost obecné argumentace „solidaritou s neimunními“ (A. nemocnými těžkými imonodeficity, B. sice očkovanými jedinci, kteří si ale přesto nevytvořili ochranu, C. těmi, kteří nemohou být očkováni z důvodu nemoci či jsou oslabeni nemocí, užíváním léků oslabujících imunitu – to jsem pouze naznačil, jinak tuto „Solidaritu III.“ stále ještě Líze dlužím) jako důvodem pro zachování povinného očkování. Snažil jsem se zdůvodnit, proč mi u většiny očkování s výjimkou dětské obrny připadá argumentace „solidaritou“ jako věcně neopodstatněný emocionální nátlak.
Tím ale opravdu neříkám, že očkování je samo o sobě špatné, zbytečné, škodlivé apod.
Určitě Ti dávám za pravdu i v tom, že přechod od systému POVINNÝCH očkování k DOPORUČENÝM skrývá řadu rizik a je potřeba ho velice pečlivě promyslet a připravit, zvážit ze spousty hledisek a za účasti odborníků (z lékařské i nelékařské obce) i "laické"/rodičovské/pacientské veřejnosti. Diskuse na rodině.cz je mi sympatická, považuji jí za užitečnou, ale těžko může něco takového komplexně řešit. Může upozornit na problém, může dodat čtenářkám a čtenářům chuť a odvahu se do problematiky pustit, shánět si informace, tříbit si názory, oprostit se od určitých stereotypů (nebo si je naopak zafixovat), nebo i dospět k jistotě, že „já se systémem povinných očkování problém nemám a jsem za něj vděčná“ – což je určitě prima, ale nelze to vnutit všem jako závazný, sankcemi vynutitelný postoj.
Nakonec k Tvým připomínkám o hepatitidě B (spíš pod čarou, protože zde jsem hodně přesvědčený „o své pravdě“ :-), než že bych chtěl s Tebou polemizovat za každou cenu: dávám Ti plně zapravdu, že mezi uvedenými ca 120 evidovanými jedinci, kteří se za 3,5 roku v Praze poranili nalezenou injekční jehlou byla určitě dokonce většina, ne-li všichni, kteří byli ihned po poranění očkováni (pokud vím, jsem to i psal?). To ale nebylo jádro pudla: údajem o počtu 120 poraněných a žádného nakaženého za 3,5 roku v milionové Praze, jsem chtěl pouze říct, že riziko poranění a nákazy HB pohozenou jehlou na pískovišti, jakým se tak přesvědčivě argumentuje jako důvodem pro plošné očkování kojenců, sice existuje, ale je téměř zanedbatelné. Ještě jednou vyjádřeno matematicky: 120 případů/3,5 roku = ca 35 případů/rok. Mezi narkomany, kteří si drogy aplikují nitrožilně, je u nás asi 30% nositelů viru HB, jinými slovy musíme tedy počítat v Praze v průměru dokonce jen 12 potenciálně rizikových poranění/rok/1 milion obyvatel. Z nichž se ani jeden jedinec nakonec nenakazil (jistě i díky očkování!, ale také proto, že nakažlivost zaschlé krve ve vnějším prostředí rychle klesá). Čili: v případě poranění neznámou jehlou – OČKOVÁNÍ pasivní a aktivní jednoznačně ANO! Uvádět nebezpečí poranění infikovanou jehlou jako důvod pro PLOŠNÉ a POVINNÉ OČKOVÁNÍ kojenců proti HB – jednoznačně NE.
A ty ostatní připomínky k HB jako připomínky beru také - nediagnostikované skryté průběhy diagnostikované později v období adolescence a dospělosti a odhadovaných 0,5% nosičů HB, ale doopravdy na negativním poměru přínos/riziko u očkování kojenců proti HB nic nemění. Budeš-li chtít, pokusím se Ti to doložit, ale to bychom už museli jít hodně do detailů: znát stratifikaci nákazy dle věku a její dynamiku, vědět jaký podíl nosičů HB u nás představují ty které skupiny nemocných (narkomani, promiskuitní homo a heterosexuální jedinci, zdravotníci, rodinní příslušníci), pracovat s pojmem chronického typu struktury šíření nákazy, s dynamickými veličinami, apod. - promiň, nechci teď "machrovat" s pojmy a už vůbec ne Tě shazovat, jen Ti chci dát najevo, že jsem si to docela precizně analyzoval, včetně Tvých zcela správných připomínek...
Hodně se chráním ohánět se autoritami, protože je to většinou známka toho, že člověku buď došly argumenty nebo trpělivost, ale možná Tě přesvědčí, že dokonce RNDr. M.Petráš, provozovatel serveru vakciny.net, nejeví z vakcinace kojenců proti HB přílišné nadšení. V diskusi ke svému článku „Dovolte mi, abych se představil...“, který byl publikován zde na rodině.cz v srpnu 2001, mluví 27.8.2001 on sám, Dr.Petráš, o tom, že „očkování kojenců proti HB je nadbytečné“ a že „zde zafungoval lobbying“. Myslím, že podezřívat Dr. Petráše ze zaujatosti proti očkování asi nelze...
No, a tím bych asi s přesvědčovacími pokusy měl skončit, že?
Ještě jednou díky a hezký večer... A.
Předchozí