Přidat názor k článku Záchvaty vzteku

Ahoj Jarko! Musíš se cítit určitě zoufale, když chceš malé pomoct, ale nevíš jak na to. Asi tak zuří, protože neumí jinak vyjádřit vnitřní nepokoj nebo obavy, to je jasný. Nemám pro tebe super radu, jen vlastní zkušenost. Když jsem byla malá, tak jsem se rozeřvala hned, jak jsem jen uviděla vstoupit cizího člověka do místnosti, aniž by se o mě zajímal. To vím z vyprávění rodičů. Dokonce jsem jednou utekla od fotografa, to si pamatuji. Dodnes jsem k lidem spíše nedůvěřivá, i když se s tím snažím něco dělat. Povahu ale úplně změnit nemůžeme, jen se snažit, aby to nešlo do extrémů. Asi každý na sobě musí tak trochu pracovat. Na druhou stranu jsem vždycky měla vlastní hlavu a nenechala si vždycky všechno líbit. Takže ti můžu jen z vlastních pocitů říct, abys hlavně nehrála tu její hru a nechala se odtáhnout nebo ji nechávala schovávat se pokaždé do krunýře, zkus ji třeba vzít do náruče a zapojit ji do rozhovoru, ukázat jí, že z lidí, které potká nemusí mít strach, zkus s ní chodit třeba do plavání nebo na cvičení pro mrňousy, prostě ji udržovat v blízkém kontaktu s ostatními, aniž by jsi ji do toho musela dokopávat. Taky vyrovnávat kritiku a pochvaly. Musí se cítit důležitá. Ale nejsem specialista a neznám podrobně tvůj případ, takže nevím, jestli ti to všechno k něčemu bude, tak se drž a pusu malé.