Přidat názor k článku Je existence výchovně náročných dětí fáma?

Ahojky,
jsem ráda, že nejsem jediná maminka, která má problémy s výchovou svého dítěte. Můj skoro dvouletý syn mi dělá čím dál větší starosti. Jsem tak zoufalá že se před ním i zamykám v koupelně a brečím. Syn se narodil o 2 měsíce dříve a byl až do 7 měsíce klidný, moc neplakal a spíše pozoroval, pohybově byl pozadu oproti ostatním normálně narozeným dětem. Začal chodit už v devátem měsíci. Od 7, 8 měsíce se vzteká, je živý, neklidný, nedokáže si pořádně hrát sám, nedokáže se soustředit, a hlavně leze po výškách - nábytku a neposlouchá mně ať dělám co dělám. Nedávno mi zalezl za trubky od topení až po pás - ztěží jsem ho vytáhla, také leze do podávacího okénka z obýváku do kuchyně, ale kdybych včas nezakročila vypadl by....nevydrží sedět v autě v autosedačce, rozlévá čaj z hrnečku po bytě, vyhazuje špinavé prádlo z prádelního koše po bytě, ničí vše co má v dosahu (vše co je ve výšce 120 cm musí být z nábytku pryč), mlátí mně, rve mi vlasy, bije dokonce i své malé sestřenice a nechápe, že dělá něco moc špatného. Nemohu s ním už ani vařit - vypíná mi plyn a nebo pořád zapíná troubu, leze pomocí židle na linku a všechno bere do rukou... Prostě hrůůůůza, kdyby alespoň poslechl, když mu řeknu A DOST! PŘESTAŇ! Nepotřebuje snad ani spát, někdy i jíst...Přemýšlím už i nad návštěvou psychologa - potřebuju radu jak na něj, ale mám strach, že mi řekne to co zaujatá tchyně(která syna vlastně moc nezná)a jiní chytráci(co mají klidné děti), že to dělají všechny děti, a že je hodný - není to možný.....atd. Nevím teda kde je problém....někdy si říkám co když jsem ta špatná já a nezvládám své vlastní dítě...to jsem tedy matka....
Doufám jen že se to někdy zlepší a bude líp!
Michaela