Přidat názor k článku Zpověď eko-kacíře aneb Naše ekologické hříchy

taky jsem to kdysi zkoušela s prvním manželem ve starým baráku na vesnici, zpočátku bez elektřiny, s vodou jenom ve sklepě, v pokojích kamna na uhlí...romantický, ale těžký, a stačilo to (vzlášť v kombinaci s krajně nezodpovědným chlapem). Starýmu baráku pořád jenom přinášíš nějaký oběti, pořád čekáš, až jednou budeme mít tohle, tohle...pořád si nemůžeš nic pořádnýho dovolit, jídlo, oblečení, o dovolený nemluvě, protože je potřeba nakoupit cihly, cement..., navíc když žiješ v nějaký prdeli světa, tak doprava děs běs - romantika jízd na kole rychle vyprchá,když na něm taháš děti a nákupy za každého počasí, ostatně i když máš pak nějakou tu starou "popelnici" (my měli potom Š 100 a když se rozsypala, taky Wartburga, pořád mu něco bylo), není to nic moc. Dle mého názoru zajímavá zkušenost na rok dva (já toho měla po třech letech dost), ale trvale díky nechci.
Jsem původem Pražanda, ale do Prahy mezi beton by mě zpátky nikdo nedostal. když jsem zůstala s dcerkou sama, zvolila jsem okresní město pod horama, rozumně veliké, aby tam všechno bylo, a rozumně malé, aby mi z toho nešvihlo. Teď bydlím s druhým manželem v paneláku, třídíme odpad, máme drtič (na zbytky jídla) a snažíme se trochu šetřit energií a já se snažím aspoň částečně nakupovat zdravé potraviny. Tím to končí, ale jsem psychicky v pohodě, nemusím extra šetřit, můžeme si dopřát běžné věci, dcerce kroužky jaké chce, hezké oblečení, nemusím šetřit na jidle a nervovat se nad nezaplacenými složenkami, máme auto, které někam dojede a můžeme si dovolit i rozumnou dovolenou. Jo a taky vzhledem k místu bydliště máme oba vcelku zajímavou a slušně placenou práci, což je v podstatě podmínka věcí uvedených výše. takže já bych do tohoto životního stylu už znova nešla. Občas o tom přemýšlím, je-li chyba ve zhýčkaných lidech (neschopných zahodit svá auta a další výdobytky moderní doby) nebo v něčem jiném, a stále více docházím k názoru, že (volně cituji Plzákův výrok na jiné téma) "do světa elektřiny a dálnic nejde vpašovat volský potah". Prostě doba je jiná a řešení ekologických problémů nespočívá v návratu k životu v těžkých přírodních podmínkách (které se zdají romantické, pokud v nich trvale nežijete), bohužel jednotlivci zkoušející žít jako v 19. století nemají v naší době šanci (trocha té romantiky a radosti z života "v přírodě" je vykoupena hromadou každodenních nepříjemností). Spíš musíme všichni podporovat zásadní změny ve společnosti směrem k ekologickému způsobu života, nové druhy energie, recyklaci odpadu a postihy znečišťovatelů (atd. atd.)...