Zpověď eko-kacíře aneb Naše ekologické hříchy

Těžko říci, čím začít. Možná tím, že dříve než původně plánované včelstvo jsme si pořídili dvě holčičky, jejichž odchovem se v současnosti převážně zabavujeme. Je to zajímavé, a člověka stále čekají nějaká nová překvapení. Např. zjišťuje, že i peněz je občas třeba a že se řvoucím děckem se ten kilometr do kopce šlape podstatně hůř než s plným sebetěžším batohem. To například. Ale nejen toto! Tak třeba najednou zjistíte, že věci, které vám dříve připadaly důležité, jsou ptákoviny a že těch věcí podstatných je vážně jen pár.

Jak asi tušíte, koketovali jsme (a stále koketujeme) se způsobem života, jež se dnes již profláknutě zove trvale udržitelný či ekologicky únosný; kupodivu mi dnes připadá, že by pro nás bylo jednodušší tímto stylem žít, kdybychom bydleli třeba v paneláku (ne že by se mi do toho chtělo! - i když někdy v zimě, když je cesta neprotažená... anebo když dojde voda, jako letos v létě.... no? že by? :o) No bane, asi ne).

Tak například jedni naši panelákoví známí netopí prakticky celou zimu, jelikož je v tom termitišti vyhřívají sousedi. Jsou celkem otužilí, ale přecejen mívají v zimě tepleji než je našich 16stupňů. Tedy, poté co jsme loni zateplili podkroví (přičemž se objevily nějaké shnilé trámy a ty se pak musely vyměnit), tak to bývá i lepší, pokud nemrzne moc a pokud zrovna funguje kotel, že. I ten občas z různých příčin vypoví službu.

Náš téměř zánovní kotel zn. Atmos je zplynovací a konzumuje uhlí a dřevo. Kupovali jsme ho s úmyslem topit hlavně dřevem - les za humny... Ovšem pozor! - dřevo musí být dokonale suché, jinak blbě hoří, barák se nevytopí a kotel se zadehtuje tak, že skoro ani nejde otevřít. S tím jsem si docela užila. Dnes už beru vážněji doporučení kohosi, že kotel na dřevoplyn chce "lán lesa a velkou stodolu" (tu na sušení dřeva, tak asi 3 roky). Jelikož skladovacích prostor se nám nedostává, topíme hlavně uhlím :o((

A teplá voda??

Ani bez té se pochopitelně při našem zhýralém způsobu života neobejdeme. V Praze jsme bydleli 2 roky jen se studenou vodou, na lepší se holt zvyká velmi snadno. V zimě jde teplá voda z kotle do bojleru, kde se ještě mírně doohřeje, a v létě holt je bojler jen na elektřinu. Ještě jsme nesebrali dost peněz na zavedení nočního proudu (tedy nové "hodiny" atd.), takže se to pěkně prodraží. O solárních článcích či větrné energii si můžeme leda tak nechat zdát a stavět vzdušné zámky...

Dalším zajímavým bodem je zaměstnání či způsob obživy a doprava po krajině. Můj muž si kdysi (naivně) představoval, jak bude coby praktický lékař objíždět své pacienty na kole. Tehdy jsme ještě neznali ceny lékařských praxí, a navíc v roce 98/99 bylo dost nesnadné najít v liberecké nemocnici vůbec nějaké místo... Nakonec se podařilo a manžel vesele upíruje, tj. pracuje na místní transfůzní stanici. Což o to, zde poslouží k dopravě kolo, vlastní nohy a případně městský autobus, ale občas je třeba cosi přivézt nebo zase odvézt... Takže naše předsevzetí, že se obejdeme bez auta, vzalo za své. Resp. nevím, zda si mohu dovolit nazývat Wartburg autem?? Každopádně, zatím to jezdí, ale smrdí strašlivě. Jednou s ním tady tchán (=majitel naší chalupy) zapadl v závěji, odjel vlakem a už nám ho zde ponechal. Za používání (byť ne každodenní) se stydím, ale přiznávám, že nám mnohdy zachránil život, např. v pokročilejších fázích těhotenství. Ona taková cesta do kopce v závějích a ve vánici je sice někdy romantika, ale jak těžknete a břicho se zvětšuje, je to stále obtížnější. Pak otázka "Tak dojdu dneska domu, anebo nedojdu?" přestává být jen otázkou řečnickou :o))

Takže: díky za ten smrdutý Warťas!

O mém zaměstnání se raděj obšírněji zmiňovat nebudu. Jak známo, mateřská dovolená není žádná práce a spočívá převážně v polehávání, vyhřívání se na sluníčku a lakování dlouhých nehtů, občas pak v polaškování s potomkem...! To, že jsem asi rok před nástupem na ni pracovala u neziskové organizace (přes "pracák" na tzv. veřejně prospěšných pracích) mi asi při vyměřování důchodu taky nepřispěje příliš k dobru :o) Takže nevím. S nějakým zemědělčením a nějakým tím samozásobitelstvím je to zapeklité. Jsem na to nějaká levá a ne a ne se do toho pořádně pustit. Kromě rybízu, občas jablek a jednou též hrachu se nám tu nějak nikdy nic moc neurodilo. O včelách již řeč byla; uvažovali jsme i o kozičce či slípkách, ale to zatím naráží převážně na mou lenost a neschopnost, též na určitý odpor majitelů zdejší usedlosti, tj. rodiny. Což na druhé straně chápu. No uvidíme. Pokud se dožijeme důchodu, tak snad aspoň vnoučata si užijí vajíčka a kozí mlíko! Za odměnu nás pak snad povozí po horách na kolečkovém křesle..... :o)

Se zemědělčením souvisí zbavování našeho pozemku náletu a trávy. S kosou se to již nezvládá, na pasení nějak nedošlo, a tak se jednou koupil křoviňák neboli motorová kosa, jak tomu někdo říká. Se strunou i různým těmi nástavci. A stejně málokdy stíháme! Smutné je to s odběrem trávy. Dříve si ji prý bralo JZD pro krávy (dnes už tu žádné neexistují), případně sousedi. Loni se nám ji podařilo udat spřáteleným vzdálenějším sousedům pro kozu, letos už ne. Takže se částečně kompostuje a částečně vyhazuje... :o(

No a na "neposledním" místě je nakupování všeho možného. Dřív jsme jednoznačně vše kupovali v malém obchůdku zde pod kopcem (ačkoliv to je dražší než kdekoliv jinde a sortiment omezený), v malém či větším batůžku pak nesli vzhůru; dnes to již je pestřejší. Sice jsme ještě odolali návštěvě Hypernovy, Kauflandu apod., ale u Harcovské přehrady vyrostla Delvita a ono je to někdy tak rychlé a pohodlné....! No prostě lákadlo jak hrom. Takže někdy obchůdek a někdy Delvita.

Původně jsme kupovali jen minimum obalů, postupně se to dost změnilo k horšímu.... No, aspoň se pokoušíme o recyklaci - částečná náprava hříchů již spáchaných :-). Zde v Liberci totiž působí významný "recyklátor" Mgr. Jan Zeman (původně tuším geolog, dnes pracuje v DDM Větrník a ZO ČSOP Armillaria), takže zabezpečuje důvěryhodnou recyklaci třebas i plastů (kontakty na různé fy - např. Silon Planá - recykluje zvlášť polypropylen, polystyren, směs plastů, PETky podle barev... No úžasný!). K magistrátním kontejnerům stále nemáme mnoho důvěry. Naštěstí sklo, papír a kovy berou i ve sběrně u přehrady :-).

Jediné, co mi z "bezobalového" období zůstalo, je domácí výroba jogurtů - ovšem z UHT mlíka! (jiný nemáme)

K malým dětičkám neodmyslitelně patří i pleny. Kočárek a oblečky máme poctivě po několika (někdy až příliš mnoha :o)) dětech, ovšem pleny - to je velmi temná skvrna v mém svědomí :o) Tedy byla, protože člověk si leccos začíná časem omlouvat.

Takže: pořídila jsem již před prvním děckem spoustu látkových plen a připadalo mi to jasný jak facka, jinak to přece ani není možný (ano, ti Amerikáni maj těch pemprsek plný skládky, přece nebudem jako oni?!). Ovšem hned v porodnici používali pemprsky! Následovalo spoustu zajímavých domácích pokusů a spousta promočených (ano, i prosr.....) kusů našeho oblečení i nábytku... Pokusy trvaly 5 týdnů, nějaké ty opruzeninky taky byly, a pak dostala naše malá hroooznou rýmu a zároveň nám došla voda ve studánce :o)))) - Asi je to trapné, ale tato shoda mi připadala nanejvýš vtipná a také jasný ukazatel osudu, že ano: takže u druhého dítěte jsem se o nějaké látkové plenkování ani nepokoušela (tedy vyjma porodnice - byli jsme jinde a tam látkové plenky naopak dávají - jenomže takový novorozenec skoro nečůrá a na to minimnožsví tekutiny to je úplně v pohodě :-).

Takže bioodpady našich dětiček končí zčásti v liberecké spalovně, spolu s nerecyklovatelnými plenami :o(((

Nechť jsem ekology prokleta a exkomunikována.

Všechny matky z minulých časů lomí rukama, jak jednoduché to máme s papírovýma plenama, ale většinou přiznají, že to je tak neuvěřitelně praktický, že by do toho šly dnes taky. Lenost je hrozná vlastnost. Navíc, nějaká líná matka vypočítala, že praní látkových plen v pračce + jejich pořizovací cena není vlastně ani finančně zvlášť výhodnější než proklínané pemprsky... (čímž nemohu své hříchy obhajovat).

Inu, nejsme Vlkovi z Jindřichovic, život jako oni holt si představit moc neumím, bohužel naše spotřeba elektřiny není zrovna zanedbatelná... Takže sečteno a podtrženo, zde máte ještě přehled našich eko-hříchů - a suďte jak suďte, řečeno bylo: Kdož jsi sám bez viny, první hoď kamenem :o)

• A na závěr pár mých "objevů":
• Starej barák starym barákem už vždycky zůstane!
• Do baráku (a starýho obzvláště) nutno neustále cpát peníze.
• Co se ti nechce udělat dnes, odlož na zítřek - třeba se na to časem zapomene!
• Pomni, že podle toho to u tebe bude vždycky vypadat :o)