ODPOVĚDI VŠEM! (SKORO DALŠÍ ČLÁNEK :o))
Ahoj všichni a dík,
jsem odvázaná z tolika reakcí a musím odpovědět.
Míro, to je zajímavej nápad, škoda, že jsme po vrškem kopce na SSZ straně, takže sem svítí až odpoledne (no ale v těch vedrech naopak díkybohu za to!!). Ale stejně se poradím s mužem – takovej kolektor teplý vody zadarmo není k zahození. Vídám občas u někoho sudy namalovaný načerno (jako děti jsme měli jeden takovej na táboře), ze kterých je večer kráásně teplá vodička. Ale taky to chce tu vodu, pro kterou teď musíme jezdit :-( No asi to vidím na hluboký vrt, příští jaro, už se těším na to plejtvání vodou :o)) fakt moc.
Tinulko, dík za podporu, ale podle tónu jakým píšu asi vidíš, že to zas až tak „nežeru“ (tedy ve smyslu, že nejsme členy žádné sekty, politické, náboženské ani jakékoliv jiné). Taky to beru jako dobrej začátek, jen bohužel vidím, že spoustu věcí, který by se mi líbily i z hlediska ekologie, si prostě finančně nebudeme nikdy moct dovolit. Ale mašli si kvůli tomu nehodím :o). Víš, naše důvody k přestěhování byly v podstatě úplně sobecký – už se mi v Praze nelíbilo. JEŠTĚ PŮL ROKU V KORUNOVAČNÍ A 100%ně BUDU MIŠUGE – hodím mezi ty auta pumu nebo co, říkala jsem si. A vize, že bych tu jednou musela vychovávat svoje děti, mě přímo děsila (stačilo tamtudy projít, když šel člověk do školy nebo vyvenčit psa). Tady máme zatím chválabohu klid, i když asi 500m pod námi vyrostlo „Beverly Hills“ místní smetánky, takže taky už to není co bývalo. Ale člověk si zvykne a jde to taky. Naštěstí nemusím vždycky kolem nich po silnici, taky můžu zkratkou přes louky.
Heluško, to máš moje sympatie; naštěstí je manžel celkem zodpovědnej (aspoň nákupy jsem mu z větší části svěřila úplně bez výčitek svědomí :-)) – stejně jde či jede z práce každej den kolem obchodu, a my se aspoň nemusíme denně táhnout do kopce.) Jsme tu 4 roky, líbí se mi tu a do Prahy (hlavně do Holešovic apod.) už by mě nikdo nedostal ani heverem! Tvůj náhled na ekologii bych klidně podepsala. Je to přesně to, co jsem myslela: člověk může klidně bydlet v paneláku, a přitom žít daleko „ekologičtěji“ (to je ale blbý slovo!) než někdo v chaloupce u lesa. My máme skutečně vyšší spotřebu energií na rodinu než kdekdo na sídlišti!
Milá Beato, děkuju :o) Ale úžasná teda nejsem ani náhodou, těch much mám docela hodně. My nejsme přímo vesnice, je to okrajová část Liberce; máme stejně daleko do Jablonce i do Liberce (asi 7km), MHD pod kopcem... Takže vlastně „pohodička“ i bez auta; jenže pro člověka v dobré kondici a „bez závazků“ – ten kilometrovej prudkej kopeček je fakt takovej menší háček při jakékoliv komplikaci :o)) V podstatě ani nejsme přímo vesničani, i když máme domek pár metrů od lesa, co se pak táhne až k Bedřichovu (6 km na Hašlerovu boudu) a dál do Jizerek....
S naším obchůdkem to taky bylo nahnutý, poštu už zrušili, ale škola je opravená (17 dětí v loňské 1.třídě) a s hospodou U potůčku to rozhodně vypadá velmi optimisticky, návštěvnost vysoká! A Sosane, s tou vesnicí se názorově přikláním k Halce – smysl mají vesnice, které žijí, a ne naleštěné rekreační haciendy (majitelé mají sice posekaný trávníček, ale o cesty a krajinu se rozhodně nepostarají).
No teda Sylvie, já padám do vrtule, když čtu o tom vašem baráku! Šílený, kam až lidská tupost může dojít; a je to tak, že většina nejrůznějších blbostí, nad kterými člověk kroutí hlavou, vzešla z rukou byrokratů. Možná by mohlo pomoct to veřejně rozmáznout, jak radí Dadalinka. (Jinak Dadalinko – nemysli si, že to zvládám :-) První zimu a podzim trávené v osamocení s prvním potomkem jsem byla duševně úplně na dně. Teď při druhém mimču to byla pohoda; babičky už máme částečně v důchodu a tak u nás docela hodně pobývají – proč si taky nezajet na vlastní chalupu, žejo? :-))
Teda Hanko – Tvoji kámošku DOOPRAVDY obdivuju, a všechny ty předchozí generace venkovských žen – prostě to ještě byli lidi do nepohody. Někdo na to holt má ještě dneska a někdo ne. Já už jsem taky docela zhejčkaná (dřív to byly celoprázdninové vandry se spaním bůhví kde, ale jak člověk stárne, prostě taky už začíná mít jiný požadavky...). Je moc smutný, že kamarádka neměla oporu v manželovi, jinak by jim to krásně mohlo fungovat.
Lenko, promiň, ale já jsem se rozhodně neobětovala; odešla jsem z města z vlastního rozhodnutí. To, že nemáme peníze, je věc jiná, a ve městě by se nás to dotýkalo možná i víc (drahé nájmy...). S ekologií – máš velkou pravdu, že investovat by do ní měl hlavně stát; to se ovšem od společnosti, kde je ekologie jen „třešínkou na dortu“ asi moc nedá očekávat. Takže nemůžeme jen spoléhat na to, až něco udělají ti nahoře. Bylo by to i „nečestné a nesportovní:o)“, kdybychom jen čekali, až nám někdo něco nařídí, a sami se nesnažili prosadit něco, co považujeme za správné. Pokud něco chci měnit, tak musím začít u sebe.
Danielo, moc držím palce, ať Ti to z „ekosekačkami“ i stromky vyjde :o))) Moji rodičové si udržovali (a stále ještě udržují, či spíše chudáci neudržují) chaty DVĚ!!! A byli z toho vždycky celí unavení, upachtění a naštvaní, místo aby se tam zrekreovali. I když samozřejmě, někdy si tam taky odpočali a bavilo je to. Jenže to bylo vždycky: ne, teď nesmíš na výlet, pojedeš s námi, musíme zalejvat. Nebo: nemůžem jít tam a tam, musíme na chatu (hrabat listí; sbírat jabka; sázet to a to; sklízet to a to... ZALEJVAT...) – prostě mám pocit, že ty lidi s chatama jsou ještě víc omezovaný než ti, co to mají přímo u baráku!!!!!!
Takže jsem to dojíždění asi v patnácti začala bojkotovat (myslím, že táta mi to nikdy nezapomene) a řekla jsem si, že takhle to prostě dělat nechci. Ne že bych dneska neměla problémy, ale ničeho nelituju.
Tak a to je všechno, nějak jsem se zase rozepsala, ale je to takový vděčný téma, žejo :o)
Ahoj všem a někdy na počtenou!
Ester
Odpovědět