Re: Kory?? :o) - Re: To topení je síla!
Tak jsem se konečně Ester dostala k reakci na tvůj článek :). No musím říct, že nemůžu než souhlasit a povykovat jojojo tak přesně takhle to bylo u nás :).
A to především s topením. První nadšenou zimu jsme strávili v kuchyni u kachlových kamen. Večer na teploměru 27°C a ráno 15°C. Hned po probuzení zatopit a pak téměř čerstvým! dřevem po čtvrthodinách přikládat. Každý den jsme řezali a štípali dřevo dvě hodiny abychom měli čím druhý den topit - pokud se měla i ohřívat voda tak hodiny tři. Jo ruční pilka je ruční pilka. Inovace k nám nastoupila roku příštího v podobě zde zmiňovaného kotle Atmos - kombinovaného dřevo/uhlí a v podobě tchánem zhotovené cirkulárky. Máme stále obojí. Kotel se nám velmi osvědči, přestože nejede ještě ani naplno (je počítán i na plánované dosud nezateplené podkroví) máme i v dobách mrazu doma pěkných 23°C. Bohužel metrové kamenné zdi musíme vyhřívat také. Přes zimu přikládáme třikrát za den (ráno, vpoledne a večer), na noc ho manžel stáhne na minimum a ráno se jede dál. Naše touha topit výhradně dřevem se rozplynula, jelikož takové množství dřeva na vyschnutí rovněž neuskladníme :(. Tak jsme skončili taky u uhlí. Na podzimní a jarní přitápění máme v kuchyni kachlová kamna (jaro, podzim, zima na nich vařím) a vodu ohříváme v tzv. koupelnovém kotli. Je to takový průtokáč pod kterým se topí dřevem. Nemůžeme si ho vynachválit a hodláme u něj zůstat. Pokud se topí každý den je voda za půl hodiny koupací a to tak na čtyři přiložení. Kotle se stále prodávají a tak uvažujeme o novém - tento jsme koupili s domem a je "stoletý".
Po té první kachlové zimě ale také trpím tepelným deficitem a při každém mrazíku se klepu. Asi už se strachu ze zimy nezbavím :).
Jinak kozu už máme a je to poněkud očistec, zvláště teď, když tu bylo takové sucho, že nerostla tráva a já zatím marně sháním seno na zimu. Koza kupodivu začala pěkně spásat (asi ji naučil hlad) a tak jsem ji nakonec vzala na milost :))) a ona mě zdá se taky. Včely se chystají na jaře, manžel se rozhodl a tak to nechávám na něm. Já si zase tou dobou k dalšímu mimču pořídím pár slípek. Pokud jde o užitkovou zvěř bude to asi vše - především vzhledem k našemu vegetariánství. V plánu je ještě koník, ale na toho se musíme ještě řádně připravit.
S prací jsme měli docela štěstí. Tedy manžel. Sehnal ji ještě než jsme se stěhovali a od té doby nemusel měnit. Je programátor, analytik a protože musí často jezdit po celé republice, dostal i služební auto. Dělá i z domova, takže je obvykle dva dny v týdnu doma. Díky tomu máme i internetovou pevnou linku. Se mnou to bylo horší. Sháněla jsem práci, ale jelikož jsem nechtěla psát osm hodin na stroji nebo prodávat v supermarketu dohodli jsme se, že nás manžel uživí oba a já zůstala doma. Je tu ostatně práce dost a navíc k prvnímu synovi čekáme teď dítko druhé. Snažím se něco přivydělat nějakými výtvarnými pracemi, což je jediné, co kromě péče o zvěř :) ovládám.
Jo a ještě k zahrádce: s tou bojuji už šestým rokem, co jsme tu (tedy na konci jedné mrňavé vesničky v JČ, díky okolním chalupářům většinou spíš na samotě). Opět jsem letos ten boj s plevelem a suchem nevyhrála, tak snad za rok...
Tak přeju ať se vede, nic není potřeba přehánět a pomalá nenápadná snaha je vždycky lepší než nic :)
Lucajda
Odpovědět