jako bych to psala já.....

Zítra jdem podepsat kupní smlouvu. Prodáváme chalupu v Jiz. horách (na druhé straně hor). Vzdáváme to.
V r. 2001 jsme si koupili ruinu staré chalupy na nádherném místě. Chtěli jsme ji zachránit, žít tu obklopeni přírodou, mít nějaké ty kozy a slepice... Mezitím se nám také narodili dva kluci (dnes 4 a 2), náš čas byl rozložen dost nerovnoměrně mezi děti a stavební práce. Hádáte dobře, ve prospěch stavby, pořád je něco důležitýho potřeba udělat. Zvlášť, když sníh leží 5 měsíců nepřetržitě, naší cestu v zimě neprotahují (300m), všechno se musí stihnout během doby, kdy je cesta průjezdná (materiál).
Nemáme auto. Na nákupy jsme jezdili na kole nebo pěšky, nejbližší obchod je 2,5 km.
Minulé léto jsme do poslední chvíle dělali na baráku, nestihli jsme připravit dřevo na zimu (máme kamna na dřevo),na hotová polena jsme zase neměli peníze, zimu jsme strávili broděním se dvěma metry (nepřeháním) sněhu pro soušky a větve. A odhazováním sněhu po večerech, když jsem dala děti spát. Uhnala jsem si tenisový loket a chronické bolesti v zádech. Děti taky vyrůstají na studeném odchovu, jsou ale zdravé.
Takže sbohem "romantiko"! Těším se na auto. Těším se, že budeme jezdit na výlety a dělat všechny ty věci, na které jsme neměli čas, například plavání... jet do bazénu by pro nás byl výlet na celý den..
Těším se, že budu mít víc času na děti.
Hodně štěstí Ester, hodně síly. Vím přesně o čem píšeš, my už na to nemáme.