Přidat názor k článku Jirka už s námi nebydlí 2.

Nazdar Sosane,
no asi bych se měla zamyslet nad tou svojí středověkostí :) vdávala jsem se jako panna a můj muž byl panic, to jsme asi fakt divný... Mimochodem, když se moje maminka před svatbou dozvěděla, že jsme "spolu ještě nic neměli", nasadila přesvědčovací tažení včetně toho, že na mne s tetou řvali na veřejnosti (v restauraci) "co když je vadnej, musíš se s ním nejprve vyspat, než si ho vemeš"... to bychom si to teda fakt užili. No nic, to byla jen taková malá vsuvka. Jen pokud by Vás to zajímalo, tak vadný nejsme a teď už si to pěknou řádku let hezky si to užíváme :)
Zasloužíte si pochvalu za splněný úkol:). Mám pro Vás další: jaké přikázání považoval za nejdůležitější Ježíš? Třeba to dávno znáte, ale kdyby ne, je to jistě zajímavá informace :)
To 10. přikázání znamená, že nemáme závidět.
No, já přesně nechápu, co přesně očekáváte, že Vám řeknu o tom dialogu s Bohem. Tak alespoň stručně v bodech:
Bůh ke mně mluví několika způsoby: 1. skrze Bibli, svoje Slovo, 2. přímo do mého ducha/srdce (jako určitý "vjem", o kterém vím, že není jen pouhou mojí "myšlenkou")3. vnitřním ujištěním 4. skrze druhé lidi
ad 1.: jednak mohu třeba číst Bibli a něco konkrétního mě osloví, co mi pomůže změnit své postoje, jednání apod.. Jindy se modlím a prosím, aby mi Bůh v nějaké věci ukázal svoji vůli. Někdy se stalo, že jsem pak jen tak otevřela Bibli a "kápla" jsem na příběh či verš, který odpovídal tomu, co jsem zrovna zažívala a já věděla, že to je ono. Jindy zase v duchu vidím odkaz na verš v Bibli, najdu si ho a je to ono. A velmi často mi prostě Bůh jen připomene nějaký verš z Bible, který už dávno znám. Není to asi vyčerpávající, ale alespoň pro představu.
ad 2.: k tomu nevím, co dodat...je to určitý "vnitřní hlas". Vím o lidech, který ve velmi výjimečných situacích slyšeli přímo slyšitelný Boží hlas, já to ale ještě nikdy nezažila.
ad 3.: někdy v některých situacích člověk neví jak se rozhodnout, ačkoliv zvážil všechna pro a proti... pak někdy jednoduše prosím Boha, aby mi dal v té věci "pokoj" - a zvolím to, v čem ho skutečně dostanu. Já jsem jinak docela nervák, takže vnitřní klid je pro mne opravdu zázračným znamením :)
ad 4.:věřím, že Bůh k nám může promluvit skrze druhé lidi; zrovna teď aktuálně jsem volala kamarádce, aby se za mne v jedné věci, modlila - den na to mi volala, že na modlitbách pro mne přijala určitý text z Bible a až překvapivě to sedlo. Někdy k nám Bůh promluví i skrze dobrou, rozumnou radu nějakého člověka. Jiný příklad je proroctví - těch jsem také zažila již řadu. Často to byli i lidé, kteří mě neznali, a řekli mi něco, co přesně sedělo do situace. Sama jsem pro druhé proroctví také přijala. Opět - není to úplný seznam.

Bůh ovšem není "automat" na nějaké odpovědi na naše otázky. Někdy se mi stalo, že Bůh mlčel a já musela na Jeho vedení dlouho čekat - ale nikdy mě v tom nenechal. Také ne vždy, když se modlím, od něj čekám odpověď na nějakou otázku, prostě jen čekám, zda mi chce něco říct. Často mi dá jen vědět, že mě má rád, že mu na mě záleží a podobně. Nebo ke mně promluví ohledně něčeho, co se mi ani moc slyšet nechce :), třeba že jsem v něčem nejednala správně apod.. - no a já to pak můžu dát s Ním dopořádku.

Modlit se pro mne opravdu znamená rozhovor. Bohu mohu říci o všem, co mě trápí, z čeho mám radost. Můžu se taky modlit za druhé lidi a tak je podpořit. Za dobu, co žiju s Bohem (a nejsem úplný "nováček") jsem zažila již bezpočet vyslyšených modliteb. Jeden člověk, který pracuje jako misionář v Africe a na základě jeho modliteb byla zázračně uzdravena řada lidí, říká: "Někteří lidé tvrdí, že ta uzdravení jsou jen náhody. No, možná... ale říkám vám, když se modlíme, těch náhod nějak podezřele přibývá!" :) Nemohu s ním než souhlasit.
Věřím v Boha, který mě miluje takovou, jaká jsem. Věřím v Boha,který mě proměňuje. Věřím v Boha, kterému na mě záleží. Věřím v Boha, který vyslýchá mé modlitby. Věřím v Boha radosti. Věřím v Boha,který mi dává sílu dopouštět. Věřím v Boha, který mě uzdravuje na těle i na duši. Věřím v Boha, který je blízko těm, kteří jsou skroušeného srdce. Věřím v Boha,který mi neslíbil procházku růžovou zahradou, ale který je vždycky se mnou - ať se děje cokoliv. Věřím v Boha - a neměnila bych ani "za zlatý tele" :) Vím, KOMU jsem uvěřila.
Sosane, v jakého Boha Vy nevěříte?
No to je pěkně pozdě, dobrou noc! :)