Přidat názor k článku Středočeské mimikry na Jižní Moravě

Ještě mě napadlo - tady...tedy na Slovácku a konkrétně "v našej dědině" se na hody "posvícení - ale ne tak docela" cérečky oblečů do kroja a k tomu si na hlavu zavážů hrubý šátek. A právě tento hrubý šátek byl kamenem úrazu pro mého kamaráda, který je velký folklorista, ale nemohl pochopit, proč je ten šátek hruby, když je z tak příjemné látky.
Tak jsem mu šátek rozložil na stole, ukázal mu knihu od Pavla Eislera Chrám i tvrz (jestli na mě kouká někde z oblaků tak se musí tetelit štěstím, jak já se u jeho pojednání o jazyce českém směju) a dokázal mu, že šátek není hrubý podle látky, ale podle velikosti.
U nás je také horka a hora. Tyto výrazy nemají se skalami nic společného - jde o les. Takže když "idem na horku", tak jdeme do lesa.
Krásný výraz je taky česká "násoska na víno" - moravský koštýř - koštéř. Myslel jsem, že termín "násoska" je v knize Slovácko sa súdí použitý jako lehká ironie - NENÍ. Setkal jsem se s člověkem, který to skutečně použil. "Přinesl v násosce veltlínské zelené". Málem jsem vyboural, protože jsem v době, kdy mi tohle vyprávěl, zrovna řídil.:-)
Můj otec pochází z obce, kde se místo "l" používá "uo". Takže po obědě se nás babička úplně automaticky ptala "Najedeu ses?" a my jsme stejně automaticky odpověděli "najedeu sem se". Sousedka jednou vyprávěla příběh "Když sem šua do poua (na pole), cosi sem viděua. Tak se to zdvihua a byua to tihua (cihla)." U nás totiž nejsou cihly, ale tihly:-)