Tak u babičky se říkalo kremáček (lipanku, pribiňáku, pacholiku), ale to spíš záviselo na firmě a jméně, které daný produkt v daném místě měl. Taky se sladkostem říká kokino. Kočka chytá meše (myši). Říká se nashledanou a bré deň. Legát je židle. Nepečou se koláče, ale vdolke nebo vdolečke, nejsou to pravé koláče, ale z kynutého těsta malé kouličky plněné tvarohem a na vrchu je posépka (drobenka) a rozplývají se na jazyku.
No a prý se má ptát: "Kolik je ti let" místo mých oblíbených: "Kolik máš roků".
A z kamarádkou jsme chodili první den na táboře v Čechách a ptali se děcek: "Z kama jsi" (Odkud jsi).
Je to super článek a diskuse. Pro mě trochu nostalgie, pocházím sice z jižních Čech, ale maminka je z Hané (od Litovle) a já tam jezdila jako malá na prázdniny. Manžel sice od jednoho roku bydlí v Čechách, ale na svůj moravský původ je patřičně hrdý. A já jsem ráda, že jsem vyženila spoustu skvělých příbuzných na Olomoucku i Valašsku. Bohužel nám naše valašské příjmení často počešťují.
Předchozí