Přidat názor k článku Máma, táta … a sex

Můžu potvrdit,mám úplně stejné pocity.Nevím,kdo vymyslel(nebyl to muž?:-),že je žena v těhotenství sexuchtivá.My jsme se sice milovali až skoro do porodu,ale ve mně stejně po celou dobu vězel strach o miminko, i když jsem to nedávala najevo.
Po porodu jsem poctivě dodžela šestinedělí,kromě toho,že jsem se domnívala,že je to nutné z hlediska zahojení a vyvarování se infekcí,sehrála též velkou roli únava a změna z "jen ženy" na matku.Nějaký ten měsíc poté to taky ještě nebylo ono,tentokrát v tom vězela psychika v podobě strachu o stále dost citlivé místo šití.
Ke stavu před otěhotněním jsme se(teda spíš já:-) dobrali tak po osmi měsících od porodu.Svou roli tu sehrálo určitě i to,že už naše dítko bylo přecejen klidnější a ustálil se jakýsi pravidelný režim,takže pominula i ta velká únava v začátcích.
Ale jeden pravdivý závěr mi z toho všeho vyplývá: Je to prostě JINÉ.
Myšlenky totiž nejsou plné jen a jen toho druhého.Svůj malý kousek už si tam vydobyl ten krásný milovaný tvoreček a tak je vlastně všude a při všem "s náma".Patří mu jeho díl lásky.
Myslím,že muži to tak možná necítí,s tím svým o tom nemám odvahu mluvit,zdálo se mi totiž po porodu,že trpěl takovým tím,v literatuře taky často popisovaným,pocitem odsunutí na druhou kolej.Nikdy předtím jsem tomu moc nerozuměla,teď už to ale chápu.
Všem správným mužům-otcům tak patří dík
za jejich trpělivost a lásku.