Tak to máme podobné- večerní tulení ,ale sexík tak jednou, dvakrát za měsíc:-) On by měl chuť v osm večer,já ale potřebuji chvilku pro sebe , abych se přeladila na vlnu "milenka". Když bych už docela měla chuť, zjišťuji, že manžel buď začal pracovat, nebo spí u televize či s časopisem v ruce... Ale je pravda, že u druhého dítěte je to ještě horší- tedy méně času a více vyčerpání. Bohužel syn je velký, takže ani odpolední spánek v sobotu nehrozí. A zase není ještě dost velký, abychom mu to mohli naznačit. Zase se smějeme, že dáváme přednost kvalitě a neženem se za kvantitou.
Jinak pro povzbuzení maminek, které si připadají nepřitaživé: mě pomáhalo se na ulicích koukat po jiných maminách. Některé přece jen vypadaly hůř než já. Vím je to hnusné, ale účinné:o) A při druhém dítěti jsem se cítila mnohem lépe, byla jsem vyrovnanější a sebevědomější. A dokonce mě přišlo k smíchu, když manžel v polospánku zašeptal:"Tak pojď ke mě , ty moje malá mlíkárničko." Což bych u prvního dítěte těžko vydýchávala. Asi vím, že mě miluje, i když nemám ploché břicho a prsa už nejsou to co bývala. Také mě trochu uklidňuje jeden psychologický blábol, co jsem někde četla: Muž vidí svoji ženu pořád jako tu (u nás)šestnáctiletou holčičku, kterou potkal. A vůbec ho nezajímá nějaké to kilo navíc (pokud to není třicet), pokleslá prsa, popraskaná kůže a celulitida. Všimne si toho až když sama žena na to upozorní. Takže už žádné otázky : "Nejsem tlustá? Ještě se ti líbí moje prsa?..."
Jinak článek mě fakt pobavil, díky Bell.
Předchozí