Vy se tu všichni smějete, culíte a chechtáte, jak čtu z názvů Vašich příspěvků, ale já to cítím PŘESNĚ TAK! Manžel mi pomalu nemůže dát už ani pusu, protože se bojím, že bude chtít "víc". Když už se jednou za dva (spíš tři) týdny uvolím, jsme nervózní, které dítě nás vyruší. Mladší spí s námi v ložnici, což vylučuje podnikat sexuální hrátky v této místnosti (prostě se mi příčí, že by nás v případě probuzení pozoroval - já vím, je mu jen 5 měsíců, ale stejně...). Obývák je hned vedle pokoje starší dcery, takže tady také ne a tak jsme se přesunuli do koupelny. Na jednu stranu je to výhodné, že se potom oba můžeme umýt. Stejně mám ale uši nastražené, jestli neuslyším pláč malého nebo kroky dcery. Autorka článku mi mluví z duše. Prostě se nemůžu uvolnit, pokud nejsou splněny podmínky, které zazněly v článku (uklizený byt, navařeno, ale hlavně děti fuč). Je to těžké a všem maminkám držím palce, aby to dokázaly a tatínkům pevné nervy.
Předchozí