Jsem ze Slovácka, "žiju kúsek za Plzňů" a mám dvouletého chlapečka. Ráno se dozvídám, že je vyspinkanej, po obědě napapanej, v koupelně máme mejdlíčko, koukáme se z vokýnka a od tatínka jsem slyšela, jak mu líčí něco o tryskovým letadýlku a v knížce si vodšoupli vozejček. Co s tím - nechat tak, aby mluvil stejně jako ostatní děti, nebo opravovat na rádoby spisovnou češtinu, čili tu, se kterou zde mluvím já? Moje šak a toš apod. ve zdejších končinách nezní tak dobře a přirozeně, jako doma.
Předchozí