Tak konečně něco pro nás "starou gardu", které už máme to "své" odbyté... Taky závidím při "šmírování" na miminkovských stránkách... I když jsem to až zas tak zlé neměla... Pravda, před těmi dvaceti lety moc informací nebylo, na ultrazvuku jsem nebyla ani jednou, kvůli své srdeční vadě jsem lítala z jedné rizikové poradny do druhé (aspoň jsem nemusela ke své obvodní Dr., která měla do těch úžasných doktorů z Růžové zahrady hooodně daleko...), porod taky nic moc - mladá nezkušená holka, doktoři se s informacemi moc nepřetrhli, do porodnice jsem jela už při odchodu zátky, sice zkonstatovali, že budu "rodit tak za týden", nicméně domů mne nepustili a k ránu byla dcera na světě... Rovněž s "dopomocí" sestřičky ležící na mojem břiše... Ale skvělé bylo, že porodnice byla v přízemí starých baráků Motolské nemocnice, takže zdatné návštěvy mohly zdolat plot a přijít až pod okno. Takže rodinka, pokud se trefila do správného okamžiku, kdy nám dítka přivezli na kojení, mohla dceru vidět, ba si na ni i sáhnout... Po třech letech se ledy až zas tak moc nehnuly, v poradně, coby natěšená budoucí mamina jsem zahájila slovy "chcete si to nechat?", nekonečné čekání na "poradnu", na ultrazvuku v šestém měsíci konstatování, že mám nízko placentu, ale žádné další informace k tomu... Na dalším konstatování, že "už je to dobré"... Žádné AFP, tripple testy... o 3D ultrazvuku ani nemluvě... Porod celkem v pohodě, pan docent na mně zkoušel tenkrát poměrně novou věc - epidurál... Dokonce jsem se dostala i na patro, kde byl rooming-in, tedy měla jsem dítko u sebe. Jen rodince jsem tentokrát dcerku ukazovala pouze v "návštěvní místnosti" na kameru, ležely jsme ve čtvrtém patře... Jo to o dalších šest let později, to už bylo o něčem jiném... Tedy v porodnici, zkraje těhotenství jsem měla "problém" krev v moči, opět si mne přehazovali jak horký brambor, nikdo mi nebyl schopný říci, co mi vlastně je... zánět ledvin ? Pokud ano, jaký to bude mít dopad na mimčo? Krev se nějak záhadně vytratila (jeden pan doktor mi naordinoval Wobenzym... že by to bylo tím?) a ani po týdenním pobytu v nemocnici jsem nebyla moudřejší. Naštěstí vše dobře dopadlo a když se (bylo to o Vánocích)potom v porodnici sešla moje rodinka, v pohodě je pustili na pokoj, i když jich jednou byla docela tlupa... Věřím, že ani dneska není všechno všude růžové, je to v lidech, i tenkrát byly milé i protivné sestřičky, o doktorech ani nemluvě... Dnešním maminám závidím hlavně možnost komunikace na webu, mají tam úžasné party... Když se mrknu "podle data narození" na ty "svoje" ročníky, tak tam to tedy moc nežije. Ani v rubrice "Jak přežít dospívání..."
Předchozí