Přidat názor k článku Jak jsem rodila před 17 lety…

Váš článek o Vašem zážitku při porodu mi připomíná můj druhý porod, který se konal před dvěma měsíci..
Narozdíl od Vás, kdy veškerá informovanost o těhotenstvích a porodech byla minimální, v dnešní době je tomu opravdu jinak. Stále však bohužel je pravda, že gynekologové nemají dostatek času maminkám zodpovědět řadu dotazů a mamky musejí čerpat informace z knih a jiných zdrojů a to by se mělo zlepšit.
Ale k samotnému zážitku... Moc se mi ani nechce na to myslet, protože je to vše ještě velmi čerstvé, ale někdy je lepší se z toho vypovídat. Tak tedy: Ve 40 týdnu těhotenství mne moje gynekoložka předala do péče gynekologickému oddělení FN v Ostravě. Tam jsem na poradnu docházela každý druhý den a to ještě dalších 14 dní. Se skutečností, že mé porodní cesty nejsou dobře připraveny na porod mne přijali k hospitalizaci a zároveň k indukci porodu. Celkem jsem se těšila , že budu mít vše za sebou a také na malého drobečka, kterého jsem tak toužebně čekali. Po zkušenosti s prvním porodem , jsem neměla žádné vážnější obavy co se týče porodního personálu. Přijali mne 28. 12. a po nástupu mi zavedli první tabletu. Ta mi nezabrala, tak jsem druhý den ráno dostala novou. Asi po hodině jsem cítila bolesti v podbřišku, které se do čtyř hodin změnily ve stahy. Byla jsem na oddělení intenzivné péče a čas jsem trávila na pokoji s maminkou v 7 měsíci těhotenství. Na porodní pokoj mě zatím nedávali, neboť nebyl čas, rodily se jiné děti. Ve čtyři hodiny jsem sestřičku upozornila, že mi bolesti ustupují.V 17 hodin mi lékaž zavedl třetí tabletu a já se přesunula na porodní pokoj (sál). Bolesti se zakrátko znovu vrátili a já jsem volala manželovi, že může za mnou přijet. Přijel asi za hodinu a to jsem už v bolestech ( křížových), seděla ve sprše na balonu. Jak ráda jsem byla, že jsem ho tam už měla. Od té doby co přijel, se porodní asistentka ztratila a přišla mi občas změřit záznam. když se mně na něco ptala, tak vždy, když jsem měla stahy. Já jsem ji v posunkách dávala najevo, že teď ji nemohu odpovědět a ona s arogantním obličejem nechápala co to dělám a proč tak vyvádím. Však je to jen porod a bolesti mají všichni , ikdyž ne křížové. Ze sprchy jsem takřka nevycházela a manžel mě trpělivě držel za ruku při každé kontrakci. Téměř jsme nemluvili. Když sestra po dalším nahlédnutí do sprchy viděla, že mne manžel drží za ruku, s nevolí "štěkla". "To Vás musí pořád držet za ruku, at si vezme masážní houbku a masíruje vám záda". Ano, už ji na mě vyzkoušel a mohu říci, že to bylo ještě horší, než když se mne nikdo nedotýkal. Abych to zkrátila... do narození syna, který se narodil 30.12 v 1:50 ráno jsem vyslechla tolik nechutných slov od této "asistentky", ž ena ně nezapomennu do smrti. (např. když mi nevadilo so dělat chlapečka, nesmí mi vadit i porodní bolest nebo jestli jsem u toho také vyváděla). Manžel v šoku nemohl ani mluvit a já v bolestech ani myslet. Až později mi vše doslo a dost to bolí doteď. Snad jen to mne těší, že doktor, který rodil mého syna mi po porodu řekl, že jse měla těžký porod a že jsem dobrá rodička. Důležité ale je, že se mi narodil zdravý a krásný syn a to je přece to, proč my mamky vydržíme snad vše. Můj osobní názor, který nikomu nevnuciji je, že chování personálu u porodu není věcí v kterém roce jsme která rodila, ale na samotných lidech a jejich přístupech k jiným.
Paní Ivo, Vám přeji, at se Vám vysněné miminko narodí a lepší zkušenost, kterou jste měla před 17 lety vy nabo já před 2 měsíci.