Přidat názor k článku Jak jsem rodila před 17 lety…

Milá Ivano,
Dříve než začnete soudit, tak bych Vám řekla jen ještě takový malý dovětek, který jsem nedodala. Dříve než jsem se nechala přijmout na gynekologické oddělení oné fantastické nemocnice, jsem si od kamarádek a známých pozjišťovala která nemocnnice je na tom jak se říká nejlépe, kde je dobrý personál, vybavení aj. Našli se tací, kteří mi FN Poruba vymlouvali, jiní chválili. Rozhodnutí bylo na mne. Proto jsem neváhala a využila možnou prohlídku celého porodního oddělení. PA , která mne, manžela a dceru provedla a zodpověděla řadu dotazů byla tak příjemná, oddělení opravdu pěkné, že jsem se na místě rozhodla rodit tam. Jaká byla má radost, když v první době porodní jsem měla na směně zrovna tutéž asistentku. Jen ovšem do té doby, než mě převezli na porodní sál a směna se v 18 hodin měnila. K tomu porodu samému bych chtěla dodat toto, že PA ,která většinu času byla bůh ví kde neměla opravdu ani čas vyslechnout fakt, že miminko už tlačí. Měla svou verzi, že rodit se hned tak nebude a zase odešla. Za pět minut jsem s pláčem prosila manžela , ať pro někoho zajde, že už rodím. Po nějaké chvilce došli i s lékařem ( mimo jiné příjemný doktor) a já jsem na první stah porodila syna. Syn byl celý modrý od toho jak chudáček chtěl ven a jedna asistentka neměla čas. Nevím, proč bych si podle Vašich slov neměla vidět do pusy. Já jsem té asistence ninkdy nic špatného neřekla ( možná jsem i měla). A podle mého názoru by každý profesionál měl býti profesionálem a své pocity a nálady si nechat doma. Věřte, že bolest se nedá měřit a nesuďte nikdy nokoho za to jak ji prožívá. Svým příspěvkem neodsuzuji nemocnici jako celek nebo doktory či jiné sestry, ale jen jednu nevychovanou, sprostou a náladövou PA. Pro mne byl tento zážitek natolik ošklivý, že být prvorodička, tak se zdráhám jestli počít druhé dítě či nikoli. Příjemný den.