Přidat názor k článku Jak jsem rodila před 17 lety…

Já jsem svou první dceru rodila v roce 2000 v Motole. Samozřejmě, byla jsem na tom o mnoho líp než Ty před 17lety, ale pár věcí bylo podobných. V noci jsem si myslela, že mi odtelkla voda. Vzbudili jsme švagrovou, ta řekla, že klidně máme vyrazit. Manžel mě tedy odvezl do porodnice, tam mě prohlédli a řekli, že to voda nebyla, že ani stahy nemám pravidelné, tzn. že to jsou jistě poslíčci a mám odjet ještě domů. Že porod může začít "naostro" klidně i za několik dní. Poslušna doporučení lékařů, odjela jsem zpět. Ne tedy domů - pro jistotu jsme se dva týdny před termínem nastěhovali k mojí tchyni, abych nebyla doma sama. Švagrová už NAŠTĚSTÍ neusnula a divila se, proč nás vrací. Cestou jsme totiž ještě zajeli opravdu domů (20km od bydliště manžela rodičů a švagrové) pro Oddací list (který po mě chtěli při příjmu v porodnici předložit, prý jinak dítěti nevystaví Rodný list). To už jsem začala mít i stahy, ale pravidelné nebyly nikdy. Švagrová poradila, ať zavoláme do porodnice a zeptáme se, máme-li už přijet. Odpověděli mi: "paní, my víme, vy už jste tu byla, to opravdu nemá cenu, když stahy nemáte pravidelné, jsou to jistě poslíčci". Přeci jenom jsme ale vyrazili. Mezitím se tam naštěstí vyměnila noční služba za ranní, znovu mě prohlédli a ptali se, jestli mi opravdu ta první služba řekla, že plodová voda to nebyla. Na moji odpověď, že ano, lékař řekl: "to je zajímavý, já tady žádnou vodu nevidím". A že už je to akorát. No a klasika: manžela nechali čekat na chodbě, mně dali klystýr, nahnali mě do sprchy. Když jsem klystýr neudržela tak dlouho, jak si sestra představovala, taky jsem dostala vynadáno. Udělalo se mi špatně i od žaludku, oboje se stihnout nedalo a tak sestra dodala, že "to snad není možný, to už jste dneska druhá, to si uklidíte". Naštěstí přišla uklizečka (asi) a uklidnila mě a nic jsem po sobě uklízet nemusela. Potom sestra prohlásila, že za hodinu přijde. Naštěstí mezitím odešla druhá maminka, která tam byla se mnou a nějakým zázrakem se tam vloudil manžel. Samozřejmě, že bez oficiálního pozvání. Sestra přišla za dvě hodiny a myslím, že to bylo jen tak tak. Hlavičku už jsem cítila docela hodně. Řekla jenom, že tedy už jdeme na sál. Tam jsem přišla k lůžku, dostala jsem pokyn "vylezte si". Podotýkám, že měřím cca 156cm, takže to nebylo tak lehké. Naštěstí pochopili záhy, že to nejde, lůžko mi snížili a já se tam vydrápala. Hned při příchodu na sál jsem se zeptala, jestli už můžu dostat ten epidurál (když jsem byla ve sprše, bylo mi řečeno, že to ještě bude dlouho trvat, že je ještě brzy). Kdepak maminko, to už nemá cenu, párkrát si zatlačíte a bude hotovo. A přesně - sotva 3x, 4x a malá se narodila. Nějaké přiložení k prsu hned na sále, položení na moje břicho...kdepak. Řekli nám, že máme holčičku, odnesli ji, umyli, osušili, zvážili, změřili a pak ji dali do "vyhřívaného lůžka" (tak tomu tuším říkají) a my dvě jsme se na sebe dívaly. Měla jsem ale velkou výhodu: malá se narodila cca v 11,00hod, takže jsem dostala oběd a čaj, manžel mě ochotně nakrmil. Já byla opravdu ráda, protože jsem měla naposled večeři ;o)
Ale i tak vzpomínám na pobyt ve FN Motol docela ráda. Kdybych byla před porodem víc poučená, jistě bych sebrala všechnu odvahu a řekla bych, co si přeju. Druhou dceru jsem měla naplánováno porodit U Apolináře, ale stihly jsme to trošku dřív...to bylo o 3 roky později, ale jak (by) tam probíhal porod nemohu posoudit...