Přidat názor k článku Jak jsem rodila před 17 lety…

Tak se mi článkem připomnělo všechno kolem prvního porodu před dvaceti lety...a byl to taky děs. Porod mi vyvolávali nějaký den po termínu kvůli cukru v moči, mimochodem špatně spočítaném termínu, já přesně věděla, kdy jsem otěhotněla, ale nikoho to nezajímalo. Ultrazvuk ještě nebyl. Miminku se nechtělo na svět a tak jsem strávila dvanáct hodin na sále, přikurtovaná, v ruce kapačku, později v obou rukou, protože se porod nerozbíhal. Vedle mě z každé strany plenta, za nimi další rodičky. Ty se střídaly, já poslouchala všechno a bylo mi hrozně. Na mě byly sestřičky naštvané, že tam tak dlouho ležím, vyměnila se směna s poznámkou "ta tady ještě ztvrdne". Že by se snad se mnou někdo bavil, nebo mi řekl, jak to se mnou vypadá, co mě čeká, to ani omylem. Bavili se o mě přede mnou. Dodneška si pamatuju, jak v době, kdy už jsem měla velké bolesti, stály dvě u otevřeného okna, byl podvečer, koukaly na oblohu a bavily se o tom, jestli půjdou zítra na koupaliště, nebo ne, jaký plavky si vezmou...ležela jsem asi dva metry od nich. Byla mi zima, tak přes mě hodily prostěradlo, prý ať jsem ráda, že je tam čerstvý vzduch...Musím říct, že jsem ke konci několikrát zasténala, byla jsem nezkušená a při bolestech ležela na zádech bez možnosti se pohnout. Vždycky mě okřikly, ať jsem zticha. Pak málem nestihly zavolat lékaře. Naštěstí se narodila zdravá dcera a na porod jsem se snažila zapomenout. Zopakovala jsem si ho před dvěma lety, ale to už bylo o úplně něčem jiném.