Přidat názor k článku Středočeské mimikry na Jižní Moravě

Už dlouho jsem se tak nezasmála, zvláště po přečtení slovního spojení "náčeňová hadra", s nímž se tak často stkávám při návštěvách manželovy rodné "dědiny". Můj muž pochází z Moravského Slovácka-Dolňácka, zatímco já jsem rodilá Středočeška s vazbami na Jižní Čechy (sejra, rejpat, nejčko...). Zpočátku mě některé slovácké výrazy zarazily, vůbec jsem např. nechápala, co to je morka, turkyň nebo kapna (krůta, kukuřice, peřina). Na dotaz, jestli potřebuji více peřin, jsem odpověděla, že mi stačí jedna, načež mi byly odebrány 2 polštáře ze 3. Na bodrý dotaz "Tak jaká?" jsem jen zaraženě pokrčila rameny. Později jsem zjistila, že dotyčný se vlastně zajímal o to, jak se mám, jak se mi daří. Musím se přiznat, že otázka "kde ideš?" mě vyloženě irituje. Pokud se tchýně zeptá, jestli je bratrova nová děvčica šikovná a chudá, odvětím, že pěkně kreslí a pochází z dobře situované rodiny. Překvapuje mě, že mě tchýně stále představuje jako nevěstu, ačkoli jsem už asi 8 let vdaná. Jsem samozřejmě nevěsta "z Čech", předtím jsem byla známostí "na vážno". Další jazykové zajímavosti lze najít v oboru stavebnictví. Vážně jsem nevěděla, že na střeše je skřidla (rozuměj střešní tašky), na zeď se nanášá fajná malta (=jemná), zeď se poté vylíčí. Úplně nelogické mi připadá používat výraz kolečka a mít přitom na mysli pouze jedno stavební kolečko. Když jsme šli s dětmi na trnky (=švestky) či střešně (=třešně), nabádala nás tchýně, abychom kostečky (=pecky) nepolykali. Po obědě nám bylo všem doporučeno, abychom si búcli (=zdřímli). Pak jsme si dali ke kafe cvíboch. Mimochodem k obědu byla polévka z korábu a pak knedla. A tak bych mohla pokračovat, protože mě pořád napadají další a další podivnosti, třeba gula, půjčit si konvu, zamčít, erteple ...
Svého muže znám už skoro 10 let, ale stále mě dokáže něčím překvapit. Nedávno jsem se např. dozvěděla, že člověk může být nesplejný a švrnčný a žehlička může zeznít. Co to asi znamená?