Pročetla jsem si všechny příspěvky a z některých je mi smutno. Já sama mám tři děti, dvě už hodně velké (17 a 15 let) a teď ročního chlapečka. Když se narodili starší kluci, tak kojení jaksi nebylo úplně in, což pro mne nebylo rozhodující a oba jsem kojila dlouho. Jednoho rok a druhého 19 měsíců. Tak jsem při čekání toho třetího předpokládala, že s kojením nebude problém a byl. Malý se sice dobře chytal, ale nějak nebylo co. Já z toho byla samozřejmě špatná, co ž situaci nezlepšovalo, spíš naopak. Nikdo nám příkrmy nenutil, ale nakonec byly nevyhnutelné..... Po příchodu domů z porodnice jsme byli na příkrmech ještě 6 týdnů. Někdy to bylo k zbláznění, kojit z jednoho prsu, pak z druhého a ještě lahvička, chtěla jsem kojení vzdát. Nevzdala. Nevím čím to bylo, jestli litry tekutin co jsem do sebe nalila, různými čaji pro podporu tvorby mléka, pevnou vůlí? :o) Nakonec to dopadlo tak , že ve dvou měsících jsem se "rozkojila" a malý byl plně kojený do 8 měsíců, pak začal dostávat zeleninové příkrmy . Dneska je mu 13 měsíců, jí vpodstatě vše, ale bez kojení se neobejdeme. A doufám, že nám to vydrží ještě dlouho.
A proč jsem tohle všechno napsala? Snad jen proto, že kojení je báječná věc a hodně dělá obyčejné chtít. Na druhou stranu je možné, že to nejde a pak by se z toho neměla dělat nepřekonatelná věc. MM je pro dítko co se týká stravy to nejlepší , ale vždycky je nejdůležitější láska a mámina náruč, i kdyby MM nebylo. Zany
Předchozí