Vaše pesimistická reakce mě vzala za srdce. Vím moc dobře, jak se cítíte. Taky jsem chodila kolem manžela velkým obloukem, aby si náhodný dotek nevykládal jako výzvu k okamžitému sexu, a večer co večer jsem řešila, jak to udělat, aby už spal, když si půjdu lehnout. Musím říct, že to bohužel trvalo strašně dlouho. Ani se mi nechce věřit, že mě zase sex baví a že to můj manžel se mnou vydržel. Po druhém dítěti to prostě nešlo. Hlava chápala, že by bylo dobré se aspoň občas překonat, ale tělo tak strašně nechtělo, že se mi dělala odporem husí kůže. Moc jsem si přála se k manželovi přitulit, držet se v náručí, ale protože to vždycky pojal jako "konečně!" a vrhl se na mě, začala jsem se mu vyhýbat. Spravilo se to samo až po letech.
Předchozí