Přidat názor k článku Máma, táta … a sex

Po otěhotnění se mnou manžel odmítnul spávat, prý kvůli mému vysoce rizikovému těhotenství. Já se vznášela na růžovém obláčku hormonů a tak mi to ani nevadilo. Po porodu se nám ze stejných důvodů jako jsou popsané v článku nepodařilo nějak úspěšně sexuální život zase nastartovat. A tak když capart měl 8 měsíců, manžel se odstěhoval (samozřejmě, že v tom byla ženská). Vina je prý na mě - skáču jen kolem děcka, vypadám jako hora sádla, jeho si nevšímám, jen poroučím co má koupit a kolikrát jsme si spolu zapíchali by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Po čtvrt roce se vrátil a já mu po čase zase začala důvěřovat. Bohužel se mi nedařilo zhubnout, což je prý hlavní důvod, že si hledá štěstí jinde, a tak se situace opakovala. Znovu se zamiloval, odstěhoval, vyhrožuje rozvodem, dělí majetek (čím míň toho máme, tím víc se hádáme). Konečně jsem se už urazila natolik, že jsem přistoupila na rozvod. Jenže manžel se s milenkou rozešel a mám pocit, že by se chtěl zase vrátit a dělat jakoby nic. Asi se bojí udělat ten zásadní krok. Nevím co mám dělat. Všichni mi rozvod rozmlouvají - prý jsem v 32 letech stará na to začít znovu, jsem nesamostatná, neutáhnu barák, děcku odepřu úplnou rodinu, takových podváděných ženských jsou stovky a taky se nerozvádějí a tak podobně. Capartovi budou brzy dva roky a mateřská dovolená, která pro mě měla být tím nejhezčím obdobím života je pro mě peklem. Držte mi palce a dejte těm svým chlapům najevo, že jsou správní, když s vámi tak těžké období překonali. Možná, že kdybych se tolik nesoustředila na dítě a občas toho svého chlapa pochválila (i když vlastně nebylo za co), nemusel by si zvedat sebevědomí jinde.