Přidat názor k článku Očistec zvaný kojení

Ještě dnes me to rozčílilo... Syn se narodil předčasně - o dva měsíce dříve, císařem. První dny, či spíše týdny, svého života strávil na novorozenecké JIRP, napojený na spoustu přístrojů a hadiček. I úplnému tupci snad muselo být jasné, že ho nemůžu normálně kojit. V nemocnici mě sestřičky naučily odstříkávat, nejdříve mi to moc nešlo a spíš jsem si ubližovala, ale zvládla jsem to. Trpělivě jsem to dělala, i v noci jsem si kvůli tomu natahovala budík. Ještě když jsem ležela v nemocnici, poslala jsem manžela, aby mi koupil odsávačku. Popsala jsem mu přesně, jakou má koupit (na základě doporučení sestry z ženského odd.). Manžel k tomu přistoupil opravdu zodpovědně - nejenže to probral s kolegou, který měl doma několikaměsíční mimino (a jehož manželka nám poradila úplně jiný typ, za což jí dodnes děkuji, moc nám tím pomohla), ale dokonce ještě zavolal na výše zmiňovanou ligu kojení a z jejich internetu stáhnul a vytisknul veškeré doostupné rady a doporučení. A teď se konečně dostávám k tomu, proč vůbec tento příspěvek píšu - potřebovala jsem poradit, jak odstříkávat ev. odsávat - jak to prostě nejlépe udělat, aby se mi mléko udrželo do doby, než syn zesílí a bude schopný ho ode mně sám pít. Jenže pracovnice laktační ligy nemohla pochopit, proč nemůžu miminko prostě vzít a normálně přiložit k prsu - to je přece nejlepší. Manžel je trpělivý, já už bych jí dávno práskla se sluchátkem - pokoušel se jí několikrát vysvětlit, že syn leží na JIPce, váží kilo a půl a že bez přístrojů ještě ani sám nemůže dýchat, natožpak sát mléko. Neuspěl, vážená poradkyně mlela pořád to samé, prostě jedině přiložit mimčo k prsu. A odsávačku samozřejmě zavrhla. Syn byl v nemocnici 6 týdnů - kdo to nezažil, neumí si to představit. Celou tu dobu jsem pořád odsávala (na elektrickou odsávačku nedám dopustit) a nosila jsem do nemocnice lahvičky s mlékem. Syn nejdříve neměl vůbec sílu a mléko dostával přímo hadičkou do žaludku - po mililitrech (a to doslova - první dávkování bylo 2 x denně po jednom mililitru, pak 4x denně, 8 x, pak po dvou mililitrech a tak dále...) Poprvé jsme ho zkusili přiložit asi po dvou týdnech od narození a tyto první pokusy byly spíš symbolické -neměl vůbec zájem ani sílu sát, chtěl jen spát. V noci jsem pilně odsávala - musela jsem vždycky připravit dostatečnou na příští den, a přes den jsme zkoušeli kojení - když to toho ode mně vycucal málo, dorazil se pak ještě mým mlékem z lahvičky, to nebyla taková dřina. A já pak zase odsávala.... Zkrátím to - po šesti týdnech odsávání a nekonečných pokusů o kojení jsme to všechno zvládli a domů jsme si odváželi už plně kojené miminko. Kojili jsme skoro do prvních narozenin. Můj dík patří sestřičkám a lékařům motolské novorozencké JIPky, status Baby Friendly Hospital sice nemají, ale na rozdíl od jiných, které se tím honosí, oni se tak chovají.
A o laktační lize nechci ani slyšet !