OK, je to vaše věc a váš život.
Myslím, že zábrany obrátit se na odborníka má spousta lidí, mimo jiné i proto, že se jim nechce vykládat někomu svoje intimnosti. Ale říct svoje pocity někomu nestrannému mimo jiné hodně pomůže utřídit si myšlenky a uvědomit si, co vlastně chci. Vy jste to podstatné nejspíš řekl už tady na netu a tomu psychologovi byste nejspíš neříkal nic jiného. A jeho úlohou není (tedy pokud je co k čemu) proniknout do vašeho ledví a pak to zneužít, ale nabídnout vám (a vaší ženě) pohled z jiného úhlu v situaci, kdy jste se oba zacyklili každý ve svém problému.
Předpokládám, že před dítětem u vás všechno klapalo a změnilo se to až po otěhotnění Vaší paní? Pak asi u jednoho z vás (ale nejspíš obou) došlo k nějaké změně, které by asi bylo zajímavé se dopátrat, protože byste se od ní mohli odrazit k nějakému oboustranně přijatelnému řešení.
Svou ženu jste měl (a nejspíš ještě máte) hodně rád, je dost pravděpodobné, že i ona vás. Máte spolu dítě, které máte jistě taky rádi. To je dost velká hodnota, kterou nemá zdaleka každý. Opravdu si myslím, že by byla škoda to rozbíjet, dokud nebudete mít jistotu, že v tom skutečně nemůžete dál existovat. A tu mít nebudete, dokud si nebudete schopni bez emocí uvědomit, co chcete vy a co chce vaše žena. Pokud se toho doberete a zjistíte, že spolu nemůžete být, tak máte vždycky dost času jít od toho. A v tom by vám psycholog mohl dost pomoct, mimo jiné taky proto, že v tom není nijak citově zaangažovaný.
Ale jak říkám, je to vaše věc a váš život, zařiďte se, jak uznáte za vhodné. Hodně štěstí.
Předchozí