Přidat názor k článku Agi a zvěř, aneb Mauglí a jeho parta

moc ti děkuju za krásný článek,nejenže se moc hezky četl,ale také mně krásně pohladil po duši.Osobně jsem přesvědčená o tom,že kdo má takový krásný vztah ke zvířatům musí být skvělý člověk.Taky jsem velká fanynka zvířátek-máme doma dva malé psíky a dvě micinky a to co jsi popisovala jsem si dovedla živě představit-vidívám to často i u těch našich.Co se pejsků týče-ty jsme měli jako první,ale přesto jim micinky-jak jinak vládnou a různě je šikanují,takže se jich ti naši "trhači"tak trochu bojí a snaží se jim vyhýbat obloukem,ale většinou se jim to moc nedaří a obvzlášť teď když už jsme často na zahrádce,tak na ně nic netušící s velkou chutí číhají za stromky, odkud na ně pak skáčou.Nevím jak to myslel ten,který vymyslel to úsloví o soužití psů a koček-myšleno-chová se k sobě jak kočka jak pes-nejspíš asi opačně než to pak ve skutečnosti je..A nemyslím,že až tak záleží na velikosti-naši mají psa velikosti telete a na vlastní oči jsem viděla jak ho jejich kočka honila po zahradě.Micinky jsou moc milé a řekla bych ,že možná ještě o chlup lepší přátelé než psi,i když to nesmím říkat moc nahlas,aby to těm dvěma našim nebylo líto.Od své dospělosti jsem vždycky měla doma nějakou kočičku,ale bohužel se s ní vždycky něco stalo,takže tu poslední, přinesenou dcerkou jako malé vyplašené kotě,ušetřené před utopením,a první týden pobytu u nás zabydlenou pod dceřinou postelí jsem se rozhodla za včasu jí nechat vykastrovat-prý se pak tolik netoulají.Ovšem dřív než se mi to podařilo zrealizovat,tak nás obdarovala třemi kotátky,z nichž jedno bylo na rozdíl od zbylých dvou už na první pohled jiné-srst mělo o moc delší a vůbec to byla taková sladká kulička.To jsme si taky nechali,ty dvě si rozebraly kamarádky.Je to naše velký zlatíčko,takový věčný bezelstný miminko,přesně jak popisuješ ty,kdykoliv sebou plácne kdekoliv,nejradši na záda,ten její dlouhý huňatý kožíšek vystrčí na odiv,lehne si tak napříč naší malé kuchynky a nemá strach ,že jí někdo zašlápne..prostě se u nás narodila a nic jiného nepoznala,až na jedno příkoří,kdy jí průvanem přiražené dveře skalpovali kousek ocásku.A přestože mi na alergologii zjistili alergii na kočičí srst,nijak zvlášť se to neprojevuje,jen si musím občas vyprat polštář-o víkendu si ten náš zvěřinec pouštíme do postele,a pak si tahám dva dny z nosu kočičí chlupy.Ale jinak jsou to zlatíčka a nedala bych je za nic na světě.Ta větší-i když už jsou velké obě a "dcerka" je díky srsti mnohem objemnější než mamina-jí čas od času nařeže-jako správná máma,a já tu pak uklízím černobílé chuchvalce.A co se týče té v diskusi zmiňované toxoplazmozy ,taky jsem si o ní prostudovala všemožné články,plánujeme totiž druhé miminko a nedávno jsem potratila,i když nevěřím,že kvůli kočkám,jak mi bylo vyčteno tchýní,a jsem ráda co jsem se i tady dočetla-podle všeho bych už vůči čemukoliv takovému měla být imunní,mám kočky bezmála 20 let..Trochu jsem se rozepsala,ale asi mně tak naladil tvůj článek,pokusím se tu najít i některé tvé další a bude se tšit až zase něco napíšeš.