Děti mám tři - nejstarší - dnes 16 - šel ve dva a půl roce do jeslí ne proto, abych já mohla do práce ale já do práce aby jeho vzali do jeslí. Bydleli jsme v centru města, nebyly kolem nás děti, pokud jsem ho nechtěla zapojit do Rómské komunity, vrstevníky jsme sháněli těžko. V té době chyběla i mateřská centra, atd. V jeslích byl naprosto spokojený, dodnes - je v prváku na gymplu - nemám pocit, že by to na něm zanechalo nějaké následky. Dcera - dnes 12 - od tří a půl ve školce, pokud to šlo, chtěla chodit po o, jinak dodnes přetrvávají kamarádství ve školce načatá a protože tu a tam vyzvedává svého bratra (5), dodnes si nadšeně vykládá s některými z učitelek. Benjamínek je dle mého názoru ve školce pěkně rozmazlovaný - je Lev, jako lev se prosazuje a projdou mu i věci (paní Krausová, ty meruňky v koláči jsem mu rovnou vyndala aby snědl alespoň něco a ptáčka nemá na výstavce, protože řekl, že namaluje raději auto), které bych mu doma netolerovala. Přitom ho kantorky ve školce spoustu věcí naučily a on je miluje - paní učitelce taky donesu kus dortu, jo? a oblíbené: to musí být přesně takhle, paní učitelka to říkala - takže to asi není o tom, že by to s dětmi neuměly a nechaly je dělat, co chtějí. Takže můj názor je, že je to o lidech a povaze dítěte - kamarádky syn do stejné školky odmítá chodit a ona s ním raději zůstala ještě rok doma. Neumí zdaleka tolik jako děti ve školce, je mnohdy agresivní a myslím si, že později bude zapojení mezi děti zvládat ještě hůř. Jeho dva bratři (starší) jsou "absoloventy téhož ústavu" a chodili rádi. Tož tak
Blanka
Předchozí