Přidat názor k článku Velikonoční pondělí na pohotovosti

Zdravím všechny a přeposílám článek, který jsem poslala i do novin, protože jsme nedávno zažili něco podobného. To se nepočítám mezi hysterky matky, protože doktorů už od mala máme za sebou docela dost, ale tohle byla fakt síla.

Ráda bych do Vaší redakce přispěla, pro nás dosti hrůzným zážitkem z
prostějovské nemocnice.

V sobotu 1.4.2006 jsme byli nuceni navštívit dětskou pohotovost, důvodem
byla bolest ucha našeho syna. Odtud nás paní doktorka samozřejmě poslala na
oddělení ORL, kam nám sestra zavolala a oznámila, že přijdeme.

Již ve dveřích nás velmi nemile přivítala sestra se slovy: "To Vy jdete
na ušní? Tak rychle, rychle, paní doktorka už chce odcházet."
Dost nepříjemně se tvářila i doktorka Jitka Šťastníková, která měla službu
a opravdu byla oblečená a nachystaná k odchodu.
Zřejmě pro ni bylo důležitější stihnout včas sobotní oběd (neboť bylo 12
hodin) než aby v klidu ošetřila našeho syna.Její přístup byl tak odmítavý a
neprofesionální neboť každý z nás by jistě čekal, že doktorka s několikaletou
praxí ví, jak se chovat a přistupovat k tří letému dítěti, aby byl v
klidu,nebál se a pokud možno, aby ho to co nejméně bolelo. Ošetření z její
strany nám přišlo velice hrubé a necitelné, protože při zánětu obou uší mu je
čistila s takovou silou, že jedno z nich rozškrábala až do krve.
Jaké trauma si náš syn odnesl z této návštěvy, tak takové nezažil ani
když mu před vánocemi při stejné diagnóze musel jiný lékař, MUDr. Macháň, tento
zánět propíchnout.Přístup pana doktora se totiž s přístupem doktorky nedá ani v
tom nejmenším porovnat.
Nakonec sestra vykázala manžela na chodbu, ať syna už doobléká tam a já
si počkám na recept.Zřejmě jí vadil jeho pláč po takovém zákroku.

Myslím, že nikdo z nás bez důvodu lékařskou pomoc nevyhledává, ale
přiznám se, že pokud by se ještě jednou mělo něco podobného opakovat, nebudeme
váhat a pojedeme raději na pohotovost do Olomouce. Opravdu někteří z doktorů
dělají čest tomuto povolání.