Přidat názor k článku Velikonoční pondělí na pohotovosti

Děkuju Lízo, že ses mne alespoň trochu zastala. Dělám svojí práci dobře a ráda, ale jsou lidi, co mi jí dokážou naprosto znechutit. Kdysi jsem přísahala, že budu léčit nemocné podle nejlepšího svědomí a vědomí moderních léků, vyšetřovacích metod a postupů.A toho se u nemocných lidí držím. Vyslyším jejich stesky, nářky, bolesti a bolístky... Už ne tak u zdravých, komponovaných, zdravotní péči zneuživajících... Nebudu nijak reagovat na ty předešlé příspěvky, protože jsou napsané v afektu a z nepochopení. Jenom jedna jediná poznámka - pokud celou noc resuscitujete, a nevyspíte se, a pak jdete do své ordinace dál pracovat, máte alespoň dobrý pocit, že jste opravdu lékař a snad jste někomu pomohl zachránit život / o penězích to fakt není, ty jsou tak mizerné/. Ale když probdíte noc na pohotovosti s alkoholikama, rváči, ženskýma z ulice, co jsi opravdu přijdou pro antikoncepci, tak máte pocit zmaru, a naprosté nechutě v tom dál pokračovat. A ještě k maminkám - nejsem dětská lékařka, ale pediatři ke mne občas posílají matky svých pacientů. Hystérie je slabé slovo. Pamatujete na maminku, která před 4-5 lety byla v Motole se svou dcerkou, a aby jí zabezpečila tu nejlepší péči, tak jí do infuzí přidávala roztok s výkaly? Ne, nechtěla dceři ublížit, jen chtěla, aby o ní lékaři pečovali. A pokud si myslíte, že je to ojedinělý případ, tak se pletete