Přidat názor k článku Bezpečný porod - bez zdravotníků a bez duly

Ahoj Dášo,
po přečtení Vašeho článku cítím obdiv k Vaší odvaze, ale zároveň také vím, že bych tohoto nikdy nebyla schopná.Strach o sebe a o mé dítě by mi nikdy nedovolil rodit o samotě, ačkoliv si tak trochu dokážu představit ten úžasný pocit zvládnout to sama a nikým nerušena a neomezována a to ještě doma.Musí to být fakt nádhera.
Ještě si dokážu vybavit ten hnusný pocit když jsme se museli s manželem sbírat ve tři hodiny ráno a jet do porodnice.Nechtěla jsem si vůbec připustit, že už se to blíží a já musím ven, pryč do noci, kde sněží a je zima, pryč z bezpečí.Měla jsem zimu snad i u srdce.A vůbec jsem nevěděla co mě vlasně čeká.Můj porod byl bez komplikací, ale táhl se dlouho a já byla vyčerpaná nevyspáním a kontrakcemi a nic mi neulevilo.Také jsem řvala jak zvíře, což mne také vyčerpalo.Ale měla jsem štěstí na porodní asistentky, které měly se mnou trpělivost a v podstatě mě v ničem neomezovaly.Já bych se ani omezit nenechala, byl to můj vnitřní pocit.A také manžel mi byl velkou oporou.Někdy si říkám, že bych to bez něho snad ani nezvládla.
Ale skutečně máte můj obdiv a cítím z vašeho článku ještě něco víc, snad nějaké vyšší souznění s přírodou a víru, že porodit vlastní dítě by snad měla zvládnout každá žena sama, vždyť tak by to přirozeně asi mělo být.
Zdraví Mirka