Přidat názor k článku Velikonoční pondělí na pohotovosti

Nemám příhodu z dětské chirurgie (naštěstí) zatím, ale moje poslední podobná zkušenost je z pardubické porodnice. V lednu 2004 jsem rodila po 15 letech svoje 3.dítě. Když rodíte po tolika letech, bojíte se jako by to bylo poprvé. A já se bála hlavně toho přístupu personálu, protože tím byla naše porodnice široko daleko "vyhlášená". Měla jsem dva dny do termínu a odtekla mi nějak kolem půlnoci voda. Manžel mě odvezl na příjem a jel domů. Sestra na příjmu zavolala sloužící doktorku, která mě začala vyšetřovat. Zaryla do mě dost nešetrně rukou, že jsem se neubránila syknutí bolestí. Spustila na mě, že co dělám, že ona mě jenom vyšetřuje! A že v žádném případě se nejedná o odtok plodové vody. A že mě ráno pustí domů, že mám ještě čas, že to ani není v termínu. Museli byste slyšet ten tón! Dost mě to rozhodilo. Noc jsem přečkala na hekárně. Po "jenomvyšetření" dotyčné p.doktorky mi začaly bolesti a krvácela jsem. Jenom jsem doufala, že mě v tomto stavu snad nepustí domů. Naštěstí ráno nastoupil jiný pan doktor, který mě vyšetřil (daleko ohleduplněji), "pustil" vodu a šlo se rodit. Rodil mě další pan doktor, který byl taky super. Kromě zmíněné doktorky na příjmu byli všichni velmi milí od asistentek přes porodníky až po další personál na lůžkové části.
Bohužel tato "paní doktorka" na příjmu kazí jinak příjemný zážitek a přesto, že jsem ji viděla nejkratší dobu ze všech doktorů, zanechala v mojí mysli (bohužel) nejsilnější vzpomínku.