Ráda bych se přidala ke chvále zdravotníků a podělila se o zážitek z porodu v nemocnici. V těhotenství jsem měla hodně zdravotních problémů, i když jsem jinak člověk naprosto zdravý. Takže jsem si užila lítání po doktorech a po nemocnicích. Ke konci těhotenství jsem strávila měsíc v Brně - Bohunicích (31. - 35. tt). Ležela jsem jednak na JIP na porodních sálech a jednak na rizikovém, které je společně s oddělením šestinedělí. Lékaři, sestřičky i asistentky - všichni byli skvělí. Nikdy mě nikdo neodbyl, cokoliv mi nebylo jasné, to mi vysvětlili - a že jsem se ptala hodně! Když jsem pak ve 37. týdnu začala rodit, docela jsem se těšila, až zase všechny uvidím. Jako prvorodička jsem se snažila připravit se na porod co nejlíp, ale nakonec jsem to nechala na personálu. V poslední fázi se mi ovšem všechny informace z hlavy vykouřily a zůstala jen bolest, tak jsem byla ráda, že mi radili, jak se mohu pokusit ji zmírnit. Na klystýr a holení se ptali, mohla jsem si vybrat. Když mě potřebovali vyšetřit nebo napojit na monitor, zeptali se, jestli mohou. Neodmítala jsem, protože jsem byla ráda, že uslyším, jak to všechno probíhá a že miminko je v pořádku. Jediné, co si příště ohlídám, bude nástřih. Myslím, že tato procedura byla zbytečná, ale na druhou stranu mě už dříve informovali, že u předčasných porodů (ale jak moc předčasných???) se nástřih dělá bez diskusí, aby nedošlo k poranění hlavičky.
Ihned po porodu jsem se cítila skvěle.
Po všech těch bezesných nocích a týdnech strachu a nejistoty jsem nesmírně ráda, že máme krásného, bystrého a zdravého chlapečka. A nenapadlo by mě uvažovat o domácím porodu, i kdyby další těhotenství probíhalo jako na drátku. Protože všech těch RIZIK je z mého pohledu v těhotenství i při porodu mnoho.
Za čas se budeme z Brna stěhovat a praděpodobně budu, pokud se další mimi podaří, rodit příště v jiné porodnici. A i když to možná příště nebude tak milý zážitek, vím, že to v porodnici MŮŽE být fajn.
Předchozí