Nebo paní doktorka těsně po škole, bez atestace, celá vyplašená... byla aspoň milá, ale dost mě znervózňovala. Kryštofovu odlišnou polohu (předhlaví) nepoznala. Chápu, že se lékaři na někom učit musí, ale proč jí vedoucí porodník sálu ani jednou za těch 7 hodin, kdy jsem se nemohla dostat z 8 cm (po příjezdu do porodnice) k úplnému otevření (a rotaci), nikdo nezkontroloval? Pan hlavní porodník přišel až po těch 7 hodinách a začal mi skákat po břiše, protože vedle v boxu měl maminku s dvojčaty, tudíž spěchal. A ještě na chodbě na doktorku ironicky prskal, jestli už skutečně asistovala. Bylo mi jí skoro líto, ale ještě víc dneska lituju sebe a zvlášť malého. Místo klidného příchodu na svět jen samé násilí a chemie. Bylo to u Apolináře v roce 2001 a já už bych do porodnice nešla (max. do Vrchlabí, kdyby byly nějaké problémy.)
Předchozí