podle me je porod hlavne o psychice..rodila jsem ted v unoru a porod (ac v nemocnici)byl nejkrasnejsi zazitek v mem zivote. vzhledem k tomu, ze si primar myslel, ze nerodim (ja byla presvedcena ze ano), tak jsem stravila temer cely porod sama a bez asistovani sester...dostala jsem silny prujem a chvilema jsem i zvracela, ale desne se mi pri tom ulevilo. chodila jsem si jak jsem chtela, hybala se a nejlepe mi bylo na zachode:)... po 10 hodinach me prisel doktor propustit a tak me prohledl...dokonale bylo zdeseni v jeho ocich, protoze jsem mela zcela vstrebanou branku a musela jsem hned na sal:) zavolala jsem manzelovi at prijede, ze rodim..vlezla jsem si do sprchy a pak na porodni stolicku...asistentka mi pichla vodu (vlastne prvni zasah do porodu)ja trikrat zatlacila a pidě vletlo pribihajicimu lekari do rukou...byla to krasa...jen manzel prijet nestihl, protoze od meho telefonatu ubehlo 15 minut...ale stihl umyvani a vazeni naseho pokladu...lekar, ktery me "rodil" -mudr.Khalak- byl uzasny i v nasledne peci...timto mu mooc dekuji...zacala jsem totiz velmi silne krvacet...mela jsem nejake srusty a cysty, ktere popraskyly pri porodu...nikdo to netusil predem a kdybych rodila doma, nejspis bych vykrvacela, protoze jsem to povazovala za silne ocistky po porodu...porod jsem si opravdu velmi uzila a to aniz bych si potrebovala zarvat...nijak se mi nechtelo a pripadala jsem si, jako bych mela s nenarozenym miminkem velke tajemstvi, ktere me hnalo dal a dal...
Předchozí