Přidat názor k článku Porod bez dohledu zdravotníků a případné komplikace

Vidíš, Lucko - já jsem zažila velmi podobný porod jako ty s podobným problémem (poloha). A právě můj porod, o kterém jsem jednu dobu v těchto diskusích na Rodinu často psala, mě přesvědčil - příště bych chtěla při stejné výchozí situaci (jsem zdravá já i mimčo) rodit doma. Kryštof také "nesklonil hlavu". Já jsem do nemocnice přijela otevřená dokonce na 7 cm, po asi 8 hodinách naprosto snesitelných bolestí. Jen se mi strašně nechtělo odjíždět z domova, i když kontrakce jsem už měla po 2 minutách. Jakmile vlezu do zdravotnického zařízení (i když jen doprovázím syna na pětiletou prohlídku k rodinné lékařce, která mě zná od dětství!!), začnu být vystresovaná, strachem se mi stáhne žaludek, srdce buší jak o závod - a tohle mám od dětství, proč, nevím. V nemocnici jsem poprvé ležela až v 16ti letech...
Okamžitě po nasednutí do auta se kontrakce zastavily a pak už byly jen nepravidelné a podle paní doktorky i slabé. Nejdřív píchla vodu, pak nasadila oxytocin. V tu ránu jsem měla pocit, že tohle nezvládnu. Dalších 7 hodin jsem ležela na lůžku, napojená na monitor a "dusila" jsem se. Moje matka, která byla u porodu, se stále ptala, co se děje. Ale nedostávala odpověď. Mladičká lékařka ještě bez atestace to totiž nevěděla. Po těch 7 hodinách přišel vedoucí lékař sálu, vyšetřil mě, skočili mi na břicho a po 2 kontrakcích byl Kryštof venku. Mám hraniční rozměry pánve (úzká) a on vážil 3,6 kg. Až z papírů jsem se dočetla, že poloha byla předhlavím. Porod na mě dělal takový dojem, že lékařka "preventivně" nasadila všechno možné, co jde ("píchnutí" vody, oxytocin, interní monitor), ale se situací si rady nevěděla. Vedoucí lékař ji měl aspoň "hlídat", ale nebyl tam. "Nějak" dostali syna ven a tím to skončilo. Mohla bych si říct, jak mě zachránili. Omyl. Zachraňovali jen porod pokažený vlastními zásahy - a i mým vlastním stresem, samozřejmě.
Na psychologickém vyšetření kvůli Kryštofově roztěkanosti se mě lékařka dlouze ptala na porod a pak usoudila, že to může (tj. nemusí, ale může) být příčina jeho LMD. Kříšený nebyl.
Dnes je mu víc než pět let a já se ještě občas nechám vyprovokovat k reakci -jako teď. Skutečně, ten porod a pocit, že nás oba "okradli" o klidné narození, jsem prostě nestrávila.