Ahoj!
Také mi to připadá jako hazard, ale nedokážu to posoudit. Vím jen jedno porod je přirozený proces. Teprve mě čeká a doufám, že to bude už za 8 měsíců - teď ani nevím jestli jsem těhule, ale první z příznaků už mám (MS zpožděná, bolesti v podbřišku, citlivá prsa) jen tt mi nevychází. Ale ten nemusí vyjít vůbec - rozhodné slovo bude mít lékařka.
Svůj porod si představuju jako klidný zážitek, prostě vyvrcholení těch 9 měsíců, kdy něco krásného vzniklo, vyrostlo a teď se podívá na svět. Jako odstrašující případ mám jeden dokument o sestřičce na porodním sále(byla hodně zasloužená) a přímo v tv ukazovali jak ostře napomíná rodící ženu - nemručte nám tady. Zvuk který vydávala ona žena bylo jakési mručení, ale bylo to podobné kočičímu předení - vemi uklidňující a tišící zvuk v souladu s bolestí.
Nevím jestli seženu dulu, najdu porodnici, kam bude moci jít se mnou, nechají porod probíhat přirozeně(žádné urychovací a tišíci chemické sajrajty), neseberou mi hned dítě. Celou dobu je s mámou a najednou je někde v neznámém prostředí a máma nikde - pro něj hrozně stresující. Nelíbí se mi, když děcko po narození pláče. Vím, to jde i bez toho. Je dobré nechat dotepat pupeční šňůru, nechci,a by mu dělali plastiku pupíku ... Je toho hodně. Napíšu si to do porodního plánu. Klystýr ani vyholení mi nevadí, tohle je důležitější. Z případů kamarádek znám, že porodnice se k tomu staví vstřícně a když dojde na věc, tak jedou jako podle kopíráku. Rodící žena nemá dost síly to potom odmítnout. Partner se toho bojí, ten se mnou nepůjde - takže se musím upnout na dulu. Ovšem zatím jich není dost a ne každá dochází k porodu.
Nevím, kdy nastal ten zlom, kdy se z přirozeného procesu stala nemoc. Děsí mě představa porodu na zádech. To je taková křeč - vždyť v té poloze se nedá pořádně jít ani na velkou(pokud nemá dotyčný průjem). Zajímalo by mě jestli si to některý z porodníků zkoušel - mít zácpu, lehnout si na záda a vyprázdnit se. Možná by potom chápali co matky zažívají.
Předchozí