Na ultrazvuku je vidět Downův syndrom, ale jenom když je to těžší forma.
Byla jsem na amnio dvakrát. Poprvé mi nedali hořčík, moc k potratu nechybělo. Podruhé mě s ním cpali preventivně a všechno v pohodě. Naštěstí jsme nemuseli řešit, co dělat, kdyby byl problém. Nevím, jestli je větší odvaha nebo naopak zbabělost jít na potrat při pozitivním nálezu. Jisté je to, že to změní všechno. Starší sourozenci za to nemůžou, že se rodiče rozhodnou mít postižené dítě. A až sami nebudou stačit, bude postižený v ústavu, nebo se o něj bude starat ten zdravý. To všechno se nám honilo hlavou.
Ale nikdy bych nesrovnávala potrat po amnio, ať samovolný nebo vyvolaný, se smrtí miminka, hlavně toho zdravého, při komplikacích u porodu. To by se dalo říct, že když matka zabije své dítě, třeba roční, nebo desetileté, je to stejné. A to už nikdo asi nepochybuje, že není. Potrat může matka chtít jen do určitého věku plodu. Vím, že je to dohoda, kterou nemohou děti ovlivnit, ale nějaká hranice být musí. Veronika
Předchozí