U nás je táta také "pánbůh". Taťka se také dokáže postarat o synáčka na 100%, ale na mateřské jsem já a on chodí do práce. Vrací se pozdě večer, stejně je u syna číslo 1. Když jsme s ním oba, Prcek za mnou nechce jít, když ho beru z náruče tátovi, vždy je to s obrovským křikem. V okně také stojíme několikrát denně a vyhlížíme táty. Dokonce Prcek říká "MAMI" mě i tátovi. Tomu to ohromně lichotí, ale příbuzní se vždycky velmi diví. A společenský život? Ten je hluboko pod nulou... Já bych také moc ráda do kina, divadla, kamkoliv. Ale manžel se také nehrne, naopak. Hledá tisíc výmluv... Takže, nejsi v tom sama, je nás víc.
Předchozí