Přidat názor k článku Jsme popletená rodina

Začnu v šerém dávnověku.Když jsem byla malá holčička,šíleně jsem vislea na rodičích a hlídat mne muselo být utrpení.Rodiče si společenského života moc neužili.Když se mi po letech narodili dva kluci,věděla jsem,že jediná možnost,jak je opouštět bez výčitek svědomí,bude obsarat jim hlídání,na které jsou absolutně zvyklí.Volba padla na moji matku,nadšenou babičku.Ona byla (a je) v této roli š´tastná a kluci s ní byli vždycky moc rádi.Ráda jsem je půjčovala na vycházky,nechala jsem babičku přebalovat,krmit,zkrátka aby si kluci zvykli na jiného člověka.Když byli malinko větší(tak asi od batolecího období),zahájili jsme s mužem "společenský život".V sobotu po obědě si babička odvedla kluky),oni u ní přespali a v neděli v poledne se vrátili všichni na oběd.Praktikovali jsme to v různé míře asi pět let a pravděpodobně nám to hodně pomohlo v kritických fázích manželství.Já se jednou za týden vyspala,vyšli jsme si v klidu na procházku,do kina a došlo i na milování.To pomyšlení ,že v sobotu bude "svátek" mne drželo na nohou celý týden.Samozřejmě jsem byla matka na plný úvazek,jelikož muž pracoval(a pracuje) mimo Prahu a kromě maminkovských povinností na mne byly vždy štědře svalovány i všechny pochůzky a zařizování.Kluci blbě spali a hlavně ten starší se budil několik let v pět ráno.Měla jsem toho vždycky plné kecky.