Přidat názor k článku Pojďme s tím něco udělat!

Musím souhlasit s Petrem - to, co média zprostředkovávají, není realita, takže pokud před tím své děti budeme chránit, nebudeme je chránit před realitou, ale před poměrně zvráceným paskvilem, který se za realitu vydává, ale je poplatný krvelačnosti a sezacechtivosti obecenstva. Nejde o to, že by jednotlivé zprávy nebyly pravdivé (pravděpodobně víceméně jsou), ale celkový obraz je zkreslený, vyvolává v lidech dojem, že "V dnešní době je život prostě "hnusnej", ... Svět plný násilí, podvodů, lží.", jak napsala Kamila. Samozřejmě, že násilí, podvody a lži existují (a jiné katastrofy taky), ale není to podstatou světa a lidského života, to jen ve zprávách to tak vypadá. Já chci, aby moje děti věděly, že život je fajn (nebo přinejmenším může být), ale v médiích to tak opravdu nevypadá, protože koho zajímá zpráva např. o tom, že v nějaké nemocnici úplně normálně léčí lidi, většině aspoň trochu pomohou, někdy více, někdy méně, denně zachraňují životy lidem s infarktem, se slepým střevem... Obecenstvo zajímá katastrofa (pacientovi omylem vyňali zdravou ledvinu) nebo zázrak (během unikátní 32-ti hodinové operace, na níž se podílely lékařské týmy tří zemí...). Jenže zázraků je bohužel méně.
Taky musím souhlasit se Sosanem, že video je vynikající pomocník při nakládání s televizí. Vyřeší se tím i nevhodné upoutávky kolem dětských pořadů - z ČT lze nahrávat přesně od začátku do konce pořadu. Sama se nikdy nedívám tehdy, když v televizi něco běží, pokud na něco, tak na video. Ovšem na druhou stranu nevidím důvod, proč by se hororové části zpráv nemohly vysílat nakonec, jak navrhuje Jana. To opravdu není cenzura (jak to tady někdo nazval), nikoho by to nepoškodilo a někomu by to mohlo pomoct. A nic by to nestálo.

Žaba