Je pravda, že mi článek i diskuse trošku víc otevřely dvířka k tomu co se děje u nás. Malá je většinu času se mnou a je na mě velice fixovaná (navíc nemáme ani hlídání, takže opravdu všechno na mě).Tatínka miluje, ale pokud jsme všichni tři pohromadě, nesmím se vzdálit.To malá ztropí scénu.Manžel se mě pořád ptá, zda ho má malá ráda - vždycky, když s ním nechce být, když odejdu já, je z toho smutný.Když pak o víkendu malou uspává a ta mu usne na rameni, dokázal by ji chovat snad hodinu, je pak vždycky moc šťastný, jak se hezky přitulila.Někdy si ji bere i po kojení, už uspanou na rameno.To, že mě malá musí mít pořád v dohledu se doufám brzy zlomí, někdy jsem z toho unavená.
Takže díky tomu co se tu všechno zatím napsalo, ještě víc rozumím manželovi.
Předchozí