Cizinko,
na jednu stranu píšeš, že Dagmar nebyla schopná případně reagovat na jí nepřijatelnou situaci v porodici, ale jak si mohla být jista, že bude schopná adekvátně reagovat na aktuální situaci doma, kde měla být sama?
Až doteď jsem neregovala na článek Dagmar,takže to jen naokraj k tomu, co jsi tu psala.
A k tomu dalšímu: S dítětem jsem se nikdy nebudila strachy, pokud to nebyla dcera a nebyla zrovna vážně nemocná.Hele mám kamarádky,které měly pohodové těhotenství a krásný porod, přesto jejich děti byly uřvané, stejně tak opačně.
V zásadě je mi úplně jasné,že pokrok jde dopředu a s ním musí jít i třeba porodnice (tak blbá fakt nejsem).Třeba to nejde mílovými kroky, ale jde to.Opravdu znám spokojené i maminky.A jak víš, mám za sebou dvě sekce a přesto můj druhý porod byl úžasný zážitek,protože moje dítě bylo zdravé...
A už jen poslední věc, můj subjektivní názor.Někdy mi přijde, že čím víc se laik snaží zjistit víc (viz.třeba porody),tak někdy je tomu spíš na škodu.
Tohle beru čistě podle sebe.Při prvním těhotenství jsem sbírala informace, ale nějak mi ušlo, že by se mohlo něco stát s miminkem.POřád jsem se hodně soustředila na sebe.PO druhé jsem potratila a zase jsem řešila sebe-proč já...Třetí těhotenství jsem byla rozhodnutá prožít v klidu, nestresovala jsem se, ale byla v klidu.Na konci těhotenství jsem se byla mrknout na porodnici a tam jsem pak s porodní asistentkou a mým mužem prožívala svoje hodinky a přesto to byl nádherný zážitek,když jsem se po 24 hodinách porodních bolestí probudila z narkozy po porodu sekcí,kterou jsem si přála a vedle mě byl můj zdravý syn a manžel...
Předchozí