Děkuji za nádherný článek, vehnal mi slzy do očí. Sama jsem o porodu doma vždycky snila, ale nikdy jej nerealizovala, i když zážitky z mého prvního porodu z pražské vinohradské nemocnice byly doslova otřesné, tolik ponížení jsem nezažila ani předtím ani potom. Synovi je už sedm let a dodnes se nemohu zbavit pocitu křivdy - a tom vidím ten hlavní problém, na který by se diskuse na téma porodu doma měla ubírat, spíše než souzením ženy, která toto rozhodnutí udělala. Spíš bychom se měli (nejen my ženy, ale i širší veřejnost)ptát na důvod, který ji k tomu vedl - a nás všechny ostatní, abychom podruhé či potřetí vyhledávaly alternativní způsoby, jen abychom se vyhly klasickým porodnicím.
Já vidím jediné možné řešení v postizích lékařů a ostatního personálu, který svým zacházením způsobí rodičce psychické problémy. Prostě postižené ženy se budou muset začít ozývat a se stížnostmi se začít obracet na příslušné orgány. Já sama jsem to neudělala a dodnes toho lituji, protože jsem tím dotyčným dvěma lékařům nechala další neomezený prostor k prznění tak nádherného zážitku, jakým by měl porod být.
Předchozí