Už delší dobu sleduji zdejší diskuse o porodu doma. Stejně jako v tomto případě mám někdy pocit, že v honbě za alternativami a přirozeností propagují některé ženy extrémní nesmysly,a, co je nejhorší, nutí ostatní, aby se cítily provinile, když ony alternativní nejsou. Jako příklad uvádím třeba debatu o tom, zda dítě nosit v šátku či vozit v kočárku. Všechno na světě má své světlé a temné stránky. Naší výhodou je, že máme právo volby a volíme i to, co považujeme za nejlepší pro své dítě. Avšak nebudu tleskat ženě, která se devět měsíců spoléhá na moderní lékařskou diagnostiku, a poté tvrdí, že je pro ni porod v porodnici obrovské trauma. Pochopila bych to před třiceti lety, ale dnes už jde jen o to zodpovědně vybrat místo, kde budu rodit a být schopná domluvit se s personálem. Jinak je to spíš o tom, že vlastní trauma a strach z porodu, který prostě bolí a není příjemný, přenáší na lidi, kteří se jí snaží jak nejlépe dovedou pomoci přivést na svět zdravé dítě. Rodit doma a navíc zcela sama mi zavání extrémismem, který pramení z falešného pokrytectví. Je to stejné, jako když si někdo myslí, že konzumací BIO potravin dává svému tělu absolutně zdravou stravu. I tyto potraviny vyrostly ve světě, který nás všechny obklopuje. Vrátit se na stromy a do jeskyní zkrátka není možné.
Předchozí