Ahojte, sice po půl roce od vaší bouřlivé diskuse, ale chci se ozvat. Myslím, že je skvělý uchovat si "dítě v sobě" pro své děti. Taky už vím, že je potřeba být dětem kamarád, ale i přísný rodič. Jen je nutný ty role nepomíchat a nasadit je ve správný čas.
A k namalovaným maminkám - někdy se ráda maluju, říkám tomu spravování sebevědomí. Možná to taky znáte - lezete po zemi, tu a tam na vás někdo prskne (pravda, u nás častěji poblije - dcera má nedorostlý svěrač a tak 8 měsíců aspoň 5x denně převlíkáme Míšu , postel, snažím se marně likvidovat skvrny na zemi, na koberci, v kočárku, ve vaku, na sobě, na případné návštěvě...kdo nezažil, neuvěří) a tak se občas "převleču" za ženu. Kamarádka (2děti) mi říká - kde na to bereš čas? Fakt nevím, ale rozhodně kvůli lakování nehtů a "tapetování obličeje" svoje potomky nešidím. Sebevědomí se upokojí a zas lezu, lovím prchající miminko, posílám auta, snažím se vařit se synem, pokud chce (mamíí, uděláme buchtu? včera krájel salát) a v nutných případech i uklízím.Jsem ráda, že nechodím ven v teplákách, ale chápu maminy, který prostě nemají peníze, nestíhají nebo jim to prostě nevadí.
Moc zdravím. Petra
Předchozí