Ahoj Moniko, tak myslím že takové dítě znám moc dobře :-))). Můj synek je dost strašný. S dětmi si může hrát spíš omezeně - má jisté zdravotní potíže, takže např. nesmí do školky ani by neměl být víc v kontaktu s nemocnými dětmi (od kašlajících úprkem pryč). Přesto si chodí hrát s holčičkou co bydlí 2 domy od nás a moc se jim to líbí. Ale i tak synek po určité době začne naříkat, že chce domů. Nejhorší je to na procházce v přírodě. Máme les za domem, od nás jen přes ulici. Ale už po 5 minutách syn brečí že chce domů, že chce hajat, spinkat (i kdyby předtím prospal 3 hodiny) a nepomáhá ani když mu povídám a div nelezu po uších abych ho zabavila. Prostě se nudí a když už chce být venku, tak leda na řádně rušné ulici - a jen omezenou dobu. Nezapomenu na jeho celodenní kňourání na téma "chci domů" v ZOO před 2 měsíci :-(. Prostě ho víc bere "intelektuální zábava" - logické hry, skládačky, počítačové puzzle (budou mu 3 roky, ale je po tatínkovi...). Televizi moc nemusí, je taková statická, tam kouká jen na Oggyho a na Pata a Mata :-))). Zprávy ani nic podobného mu nepouštíme, vlastně ani nemáme potřebu se na to dívat - stačí přece kounout na web, no ne? Zato takové Spektrum, Diskovery, FoxKids, to u nás jede celé dny... Jana
Předchozí